Lokalita prvního stavení na Suchdole

Vzpomínky Jana Nováčka


Lokalizace v krajině

Půjdete-li dnes ulicí Dvorská (směrem od zastávky autobusu 147) a vkročíte na podlouhlou náves starého Suchdola, po pravé straně budete mít vjezd do Brandejsova statku. Avšak toto (jednostranně zastavěné) náměstíčko bývalo docela jinak tvarované, úroveň terénu bývala nižší a byl tady rybníček. (proto ten název „Pod Rybníčkem“) Dokud člověk výrazně nezasahoval do malebnosti původních tvarů a koloběhu vody, příroda fungovala rozumným a předvídatelným způsobem i během výrazných dopadů počasí. Dnes tomu tak již není a rybníček je zasypán. Přirozené koryto potoka mezi poli od Horoměřic zmizelo rozoráním mezí a zavezením terénních prohlubní. (jedna asi 20metrová část tohoto původního koryta v terénu mezi poli dodnes existuje, – je asi o 2- 3 metry níž než okolní navezený terén) Potůček částečně dodnes živoří v „dešťové kanalizaci“ v ulici Pod Rybníčkem a z podzemního zatrubnění se vynoří až na konci suchdolské zástavby v ulici V Údolí.
Při průtržích mračen je tento potůček skrze kanalizační vpustě bohatě zásobován vodou a mění se v pravý dravý potok, ovšem vpustě nedokážou pobrat masy vody valící se dolů údolím Suchdola, které o kilometr dál navazuje na potok v Tichém údolí. Tato říčka pak po dalším kilometru nebo dvou ústí do Vltavy)
Praktická připomínka tohoto původního geologického tvarování krajiny tedy nastává, dojde-li k velké průtrži mračen. To se pak valí voda po polích až od Horoměřického horizontu a dál po asfaltce ulice…té a té….(od zastávky autobusu 147), částečně absorbována již zmíněnými kanalizačními vpusťmi. Velkým dílem se však voda žene přes areál Brandejsova zámku a snaží se prodrat cestu co nejblíž místu, kde kdysi bývalo koryto potoka- tedy do ulice Pod Rybníčkem.
Výsledkem je, že díky lidsky a „sousedsky“ oblíbenému nešvaru zavážení rybníčků a potoků se masy vod hnaly jen několik metrů od místa, kde stával nejstarší dům na Suchdole. V těchto chvílích byla stavba přímo fyzicky ohrožená podemletím. Masy vody, bahna a nečistot se valily kolem. Nemylme se, naši předkové nebyli tak hloupí, aby si chalupu postavili do koryta potoku…(v těch místech se občas voda a bahno valí dodnes a odpovědní činitelé na stavebním odboru MÚ si dodnes marně lámou hlavu co s tím a nic nekonají, protože zpětná náprava lidské blbosti bývá zapeklitá)
Nejstarší dům na Suchdole byl obehnán kamennou zdí, ovšem zdí trochu „naivní“, protože rozpadající se nekvalitní opuka, i když prokládaná pevnými buližníkovými balvany by do dlouhé budoucnosti nápor dvacetileté vody neunesla.


Nemovitost jsem koupil od dědiců po staré asi devadesátileté paní. Domek byl velmi skromně, ale kompletně zařízený. Ve světnici v přízemí byla dvě malá okna, dřevěná podlaha a nízký trámový strop. Domek měl ještě obytné patro, kam vedly jen vnější zděné schody. Zde byla stylově zařízená manželská ložnice ze dvacátých nebo třicátých let, ale podle velkých hromádek pilin od červotočů pod nábytkem bylo jasné, že ji už po desetiletí nikdo neobývá. Malá kamínka „Lord“ v koutě velké a v celém domku jediné opravdu suché místnosti v zimě tuto místnost nedokázala vytopit.
V přízemní světnici byl v koutě velký starodávný sporák s plotnou. Byly tady dvě staré kredence a postel. Kuchyňské potřeby, hrnce, hrnky, oblečení…V místnosti na severní straně byla ještě malá dvířka vedoucí do komory a „koupelny“ se skoseným stropem. Tato podlouhlá místnůstka byla již částečně pod úrovní terénu a proto její delší strana nebyla svislá, ale výrazně nakloněná směrem proti tlaku zeminy. V „koupelně“ byla vana a koupelnová kamna, voda sem ale nebyla zavedena a nebyl tu ani odtok. Zkrátka a dobře, docela legrační koupelna (přistavěná zřejmě někdy v minulém století). Voda byla v domku jen na jednom místě. Umyvadlo v přízemí u hlavní světnice. Bylo tu umyvadlo a kohoutek s vodou, pod umyvadlem kbelík. Domek neměl kanalizaci, ani dešťovou.
V hlavní obytné místnosti- světnici byly mocné, věkem výrazně prohnuté, před staletími ručně sekané stropní trámy. (tak prohnuté trámy jsem nikdy předtím, ani potom v žádném stavení neviděl). Zdi byly skoro v přízemí skoro metrové, směrem vzhůru do patra se tenčily „po vzoru staveb hradů z písku“.
(moje zjištění a nálezy o konstrukci původního dřevěného srubu rozvedu příště)
Zahrádka byla malebná, zpustlá.  Obkroužená ze všech stran pomalu se rozpadajícími opuko-buližníkovými hraničními zdmi, v celkové délce asi 50 až 60 metrů (jedna ze zdí je již výše zmiňována v souvislosti s ochranou před vodou).  U domu byla stará hrušeň. Dřevěné kůlny na uhlí atd. se opíraly o severní opěrnou zeď podepírající silnici v místě zvaném „Myší díra“. Psí víno šplhalo po hrušni i po zdech, panoval tu klid a mír smířeně odcházejících staletí.

O tajné chodbě (4.4.2022)

Když jsem v roce 1985 přišel do starosuchdolské Hájenky, panovala mezi lidmi legenda, že z domu vede „tajná chodba“. Opravdu tam cosi, co k tomuto názoru lidi inspirovalo bylo. Z přízemí hájenky do zdi vedly malé dveře směrem na sousedův pozemek a pod jeho stodolou se chodba stáčela doleva směrem na sever. 13 úzkých schodů vedlo pod nízkým klenutým stropem dál více metrů. Chodba stále klesala a na konci byla příčně zazděná na cihlu. Prosekal jsem malý otvor, sondu. Byl jsem zvědavý jestli to vede dál, jak se povídá. Nebylo tam nic, jen hlína. Zase jsem otvor zazdil. Později, když probíhala rekonstrukce a bagrovaly se základy stavby, vchod do chodby z této strany definitivně zaniknul. Do betonu v základech jsem použil několik tun zachráněných opukových kvádrů z bouračky. Šance na výzkum případné chodby by však mohla nastat při bagrování v pod ulici Pod rybníčkem v místě zvaném „Myší díra“. Poloha a směřování předpokládané, byť pravděpodobně  zcela zasypané chodby je vyznačena na masivní buližníkové opěrné zdi. Zazdil jsem v těch místech reliéf malého brozového Gryfa, abych usnadnil budoucím badatelům lokalizaci místa.

Jednou u mne zvonil starší pán , který přijel na kole a proutkem po vzoru studnařů a hledal podzemní chodbu. Tvrdil, že okolí je protkáno systémem podpovrchových nízkých chodeb, jakýchsi signalizačních či únikových cest z doby středověku. Přesně se nevyjadřoval- byly to prý přímky dodnes se vyskytující v okolí Tuchoměřic, Okoře…ovšem převážně zlikvidované hlubokou orbou a závaly. Kupodivu správně dokázal lokalizovat to místo zavalené chodby v „Myší díře“ v ulici Pod rybníčkem.


Budova v roce 2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.