TŘI OBRAZY ZE ŽIVOTA GENERÁLA RUDOLFA PERNICKÉHO
Rozsudek z roku 1949
Státní soud v Praze, předseda senátu plk. just. JUDr. Otakar Matoušek, dne 3. března 1949 „uznal právem“, že Rudolf Pernický je vinen, že
1) v červnu 1948 v Praze při rozmluvě s ing. Václavem Syrovátkou mluvil o skutečnostech a opatřeních, které mají zůstati utajeny pro obranu republiky; tedy hrubou nedbalostí způsobil, že tyto skutečnosti a opatření se mohly státi známými cizí moci, ačkoliv mu povinnost uchovávati je v tajnosti byla výslovně uložena, hledíc na jeho služební poměr.
2) koncem července nebo začátkem srpna 1948 v Praze spolčil se prostřednictvím Ervína Kolonatého a Jana Štursy s ilegální organizací k úkladům o republiku.
3) v téže době tamtéž se spolčil s osobami uvedenými k tomu, aby vyzradili cizí moci přímo skutečnosti a opatření, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, ačkoliv mu povinnost uchovávat tyto skutečnosti a opatření v tajnosti byla výslovně uložena, hledíc na jeho služební poměr, čímž spáchal
ad 1.) přečin vojenské zrady…
ad 2.) zločin přípravy úkladů…
ad 3.) zločin vojenské zrady…
a odsuzuje se
vedle kasace (ztráty hodnosti) i ztráty čestných odznaků a vyznamenání k těžkému žaláři 20 roků, zostřenému ½ letně jedním tvrdým ložem(!) a v každém šestém měsíci každého čtvrtého roku trestu samovazbou(!). Vyslovuje se ztráta čestných práv občanských na dobu 10 let.
Započítává se do trestu zajišťovací a vyšetřovací vazba od 1. 11. 1948 19:30 hodin do 3. 3. 1949 13:00 hodin. Odsuzuje se obžalovaný k náhradě nákladů trestného řízení.
Naproti tomu zprošťuje se:
pro nedostatek důkazů obžaloby, že v době nezjištěné po únoru 1948 v Praze opomenul překazit zběhnutí škpt. Süsera do zahraničí, tedy trestný čin, což měl zvláštní povinnost čin překazit, čímž by spáchal trestný čin nepřekažení trestných podniků…(pokračování v kompletním textu)
Rudolf Pernický se proti rozsudku odvolal. Rozsudkem téhož předsedy senátu bylo dne 10. 6. 1949 odvolání zamítnuto. Původní rozsudek ze dne 3. 3.
1949 tím nabyl právní moci. Rudolf Pernický v ten den nastoupil trest, přičemž mu do jeho délky byla ještě započtena doba strávená ve vazbě po prvním rozsudku od 3. 3. 1949 13:30 do 10. 6. 1949 12:00 hodin…
Trest si odpykával ve věznicích v Plzni na Borech, v Opavě a Leopoldově, poté téměř osm let pracoval v uranových dolech včetně
Jáchymova a příbramského Bytízu. Dne 9. 5. 1960 byl amnestován a po 11 a půl letech propuštěn.…(pokračování v kompletním textu)
Vojenská kariéra v míru i za války
Rodák z obce Krhová z okresu Valašské Meziříčí (⁎1. 7. 1915) maturoval na gymnáziu v okresním městě. Díky otci, učiteli reálného gymnázia a velkému vlastenci, získal vřelý vztah k prvorepublikovému Československu. V dospívání se vzepřel přání rodičů, aby pokračoval v kantorské tradici rodiny, a dobrovolně se rozhodl pro vojenskou službu. V roce 1934 se přihlásil k odvodu a 16. 7. nastoupil vojenskou prezenční službu k dělostřeleckému pluku 107. v Olomouci. V tom městě absolvoval školu pro důstojníky hrubého dělostřelectva. Jako desátník aspirant byl 1. 3. 1935 přemístěn k dělostřeleckému pluku 108 v Hranicích na Moravě, kde 30. 9. 1937 nastoupil do Vojenské akademie. Vyřazen z ní byl 14. 8. 1938 v hodnosti poručíka dělostřelectva.
Za mobilizace velel baterii 5/108 v Hranicích. Po okupaci ČSR přešel 26. 6. 1939 hranice do Polska a dne 7. 7. se přihlásil u čs. vojenské skupiny v Krakově, které velel pplk. Ludvík Svoboda. Jedinou alternativu, jak se bojově postavit nacistickému Německu, představovala v létě roku 1939 pro čs. dobrovolníky Francouzská cizinecká legie. Pětiletý závazek podepsal i Rudolf Pernický a na parníku Chrobrý opustil 29. 7. 1939 polskou Gdyni. Přes Francii a pověstnou Fort Saint Jean v Marseille se mu 15. 8. otevřela cesta do řad elitních legionářských jednotek v severní Africe. Jako sergeant byl přidělen ke 4. pluku Zuávů v Tunisu. Po vstupu Francie do války proti Německu byli čs. vojáci, včetně Pernického, podle předběžné dohody zproštěni svého závazku v legii a bylo jim umožněno vrátit se do jižní Francie, kde se rodila československá exilová armáda. Dne 26. 9. 1939 byl přidělen k 8. rotě pěšího pluku 2 u Čs. pěší divize v jihofrancouzském městě Adge, nedaleko Marseille, kde se formovala čs. zahraniční armáda ve Francii. Od Nového roku 1940 byl přidělen ke 3. baterii. Po porážce Francie evakuoval 7. 7. 1940 do Británie, kde byl jako nezařazený důstojník přidělen k 1. baterii dělostřeleckého pluku 1. …(pokračování v kompletním textu)
Po válce se 17. května na MNO v Praze sešel se svým nadřízeným z výcviku parašutistů pplk. Karlem Palečkem, kterému vojáci s úctou říkali „táta Palec“, tehdy už zástupcem přednosty 2. oddělení hl. štábu. Rudolf Pernický byl přidělen k tomuto oddělení a 1. 8. 1945 byl povýšen do hodnosti majora dělostřelectva. Od 1. 10. 1946 do 26. 6. 1948 absolvoval Vysokou školu válečnou. Potom byl přidělen k velitelství 14. dělostřelecké divize v Mladé Boleslavi, jejímž velitelem byl 1. 12. 1947 ustanoven zpravodajec brigádní generál František Moravec. (Od 1. 3. 1948 mu však byla „udělena zdravotní dovolená ze služebních důvodů až do dalšího rozhodnutí“.) V Mladé Boleslavi byl Pernický určen přednostou 1. oddělení štábu, ale 1. listopadu 1948 byl už zadržen a uvalena na něho vazba. Vojenská kariéra Rudolfa Pernického skončila. ...(pokračování v kompletním textu)
Osobní vzpomínka na Gabčíka a Kubiše
V roce 2002 se křtu obrazové publikace historika a muzikanta Jaroslava Čvančary Někomu život někomu smrt 1939 – 1941, souboru tisícovek unikátních fotografií věnovaných hrdinům protifašistického odboje a historickým událostem té doby, zúčastnili i žijící odbojáři a vojáci čs. zahraniční armády ČSR. Spolu s letcem Františkem Fajtlem a dalšími tam byl v generálské uniformě i Rudolf Pernický. Už musel používat dvoje francouzské hole, přesto se při oslovení bez nich postavil do pozoru a zavzpomínal na výcvik parašutistů ve Skotsku před jejich vysláním do vlasti.
S obdivem zvlášť charakterizoval členy skupiny ANTROPOID Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří souhlasili s misí do protektorátu vykonat rozsudek smrti nad Reinhardem Heydrichem, zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava, SS-Obergruppenführerem a generálem policie, šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) i Bezpečnostní služby (SD) a od roku 1941 až do své smrti 4. 6. 1942 prezidentem Interpolu.
„Věděli, že je to smrtelná mise, přesto se na ni vydali,“ vzpomínal Pernický. Zastavil se také u úvahy, proč se nejspíš zasekla nábojnice samopalu Sten gun, s kterým chtěl Gabčík vystřelit na Heydricha.
„Sten gun byla zcela nová, pořádně ještě nevyzkoušená zbraň, která se teprve v roce 1941 dostala do výzbroje jednotek. Její výhoda spočívala v tom, že se dala jednoduše rozebrat a zase složit a nepozorovaně schovat třeba pod kabát. Proto ji parašutisté měli rádi,“ řekl. „S časovým odstupem jsme se od představitelů domácího odboje dozvěděli, co se stalo, že samopal selhal. Protože šlo o zbraň, kterou byly vyzbrojovány všechny naše výsadky, věnovali jsme analýze mimořádnou pozornost. A po mnoha zkouškách jsme dospěli k závěru, že na vině byl zřejmě stále ještě nedostatečně prověřený zásobník. Měl kapacitu 32 nábojů ráže 9 milimetrů, které se posouvaly obyčejným železným pérem. Protože jsme při výcviku všechny učili, aby na každou akci a do každé zbraně nabili maximální počet střeliva, byli jsme si jisti, že Gabčík nabil minimálně oněch 32 nábojů, možná i o jeden víc. Proto jsme usoudili, že se ten vrchní mohl zaseknout, zvlášť když železné péro ztratilo schopnost dostatečně rychle posunout střelivo. Samozřejmě jsme to nemohli zpětně ověřit, přesto náš kontingent i celé britské vojsko používající Sten guny dostalo od té doby rozkaz nabíjet 28 nábojů.“
Pernický tak předal zprávu „z první ruky“ od člověka, který cvičil všechny výsadky směřující z Velké Británie, respektive později z Itálie do protektorátu.
František Cinger, 2024
(s využitím spisů Archivu bezpečnostních sborů, časopisu AReport MO ČR, webu Čs. parašutisté, publikace Vojenské osobnosti čs. odboje 1939-1945 a Wikipedie.cz.)
Tři obrazy ze života generála Ruhdolfa Pernického–kompletní text
Pro veb zpracoval J. Jánský, 4/ 2024.
