Benetková Marie

Jména na pomníku – seznam
Čestní občané – seznam

Benetková Marie—rozená Šroubková
Narozena: 11.5.1898 v Kralupech
Popravena: 22.2.1945 v Praze.

Dne 10.11.2016 jí bylo uděleno čestné občanství in memoriam.

Vypráví Jaroslava Jetelová (praneteř M.B.)

Paní Marie Benetková, suchdolská občanka, byla popravena nacisty dne 22. února 1945. Od její tragické smrti uplynulo v únoru již 70 let. Pojďme si připomenout její pohnutý život.
Narodila se roku 1898 v Praze jako poslední dítě mlynářského dělníka Josefa Šroubka. Početná rodina se stěhovala po mlýnech středních Čech, podle toho, kde otec zrovna sehnal práci. Skončili v Praze na Letné. Rodina měla hluboko do kapsy, ale byla velmi soudržná.
Mařenka byla drobné děvčátko, které projevovalo výtvarné nadání. Vystudovala průmyslovou rodinnou školu, kde ji zaujalo zejména kreslení a návrhářství. Naučila se dobře šít podle vlastních návrhů.
Vdala se za kameníka Ladislava Benetku a po několika letech se jim narodil jediný a vymodlený syn Stanislav.

(Foto poskytla D. Malá)
Ladislav Benetka nar. 1900
(Foto poskytla D. Malá)
Marie Benetková, rok nezjištěn
(Foto mapy.cz)
Dům ve kterém bydleli, ul. Májová

Mařenčin manžel byl často bez práce a ona živila rodinu pouze svým šitím. Manželé žili na Suchdole. Zde ji navštěvovali i její sourozenci.

(Výřez se školní fotografie)
Stanislav Benetka *1930
(Foto poskytla D. Malá)
Stanislav Benetka, rok nezjištěn

Podle jejich vzpomínek byla Mařenka veselá a velmi dobrosrdečná. V době okupace bydlela poblíž i naše rodina. Tetička Mařenka si mne prý často půjčovala a jezdila se mnou po Suchdole. Byla jsem tehdy maličká a bohužel se na to nepamatuju.

Abych vysvětlila naše příbuzenské vztahy. Jsem vnučkou jejího oblíbeného bratra Václava. Tetička na mne i šila a já mám od ní dodnes schované šatičky. Podle vyprávění mé maminky si Mařenka dělala naděje, že by po válce mohla mít ještě vlastní holčičku.

Její muž byl za války v ilegalitě a skrýval se. Nacisté proto často prohledávali její byt. Mařenka s ním asi byla nějak ve styku a pomáhala mu. Její muž uniknul, ale Mařenku i s jejím čtrnáctiletým synem zatkla a uvěznili.

(Foto poskytl V. Kolár)
M. Benetková, pankrácká věznice 1944
(Foto J. Jánský)
Předměty, které šila ve vězení

Syna po čase pustili , tetičku ale mučili a odsoudili k trestu smrti. Byla popravena na samém sklonku války a tak se jejího vytouženého konce již nedočkala. Zanechala po sobě nedospělého syna, kterého se ujala její sestra a hluboce zarmoucené sourozence.

(Foto poskytla D. Malá)
Dopis psaný z vězení 1. strana
17.12.1944
(Foto poskytla D.Malá)
dopis psaný z vězení
22.2.1945- den popravy
(Kabinet dokum. a historie VS ČR)
Pamětní list

Její jméno je uvedeno na suchdolském pomníku spolu s ostatními suchdolskými občany, kteří za války zahynuli.

Viz také : Marie Benetková v knihách—vypráví V. Kolár, prasynovec M.B.

Ing. Jaroslava Jetelová, praneteř (březen 2015)
Ing. Dana Mala, vnučka (foto 1/ 2017)
Zpracoval: J. J.

DOKUMENTY:
Obžalovací spis, 1944   z knihy Žaluji, K.Rameš, 1946
Rejstřík odsouzených, pankrácká věznice, 1945   výpis B.Sommer

ODKAZY:
Rejstřík odsouzených k smrti na oddělení II A pankrácké věznice.

ZDROJE:
Rodinný archiv
Kabinet dokumentace a historie VS ČR

Zpracoval: J. Jánský, aktualizace 2/2022

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.