Trojanův mlýn

Mapa
Mlýny—seznam
1 Foto wikipedie.

Trojanův mlýn byl nejstarší a největší mlýn v obci.Založen na Únětickém potoce, dříve zvaném Slativnice.
Pravděpodobně založen ve 13.století (možná o století dříve).

Kanovník Zbyhněv z Únětic založil v letech 1125-1140 dva mlýny. Jeden z nich mohl být tento.
V letech 1360-1378 byl mlýn pravděpodobně přestaven na kamennou stavbu. Doposud byl dřevěný.
Majitelé mlýna se střídali: např. Ctibor Služský z Chlumu, Tetauer z Tetova, Kateřina Polyxena z Domína.

Koncem 17. století byl rozšířen majiteli suchdolského statku, benediktiny z Emauzského kláštera.

Od roku 1706 byl majitelem dvoukolého mlýna Jan Vodička.

V letech 1730-1857 byl majetkem rodiny Trojanů.

Jiří Trojan postavil druhý, menší mlýn, zvaný Zadní (Tůmův mlýn).
Ze záznamů v roce 1755 vyplývá, že majitelem předního mlýna byl Václav Trojan a majitelem zadního Filip Trojan..

2 Tovaryšský list Josefa Trojana
člena rodiny, 1804.
Archiv Středočeského muzea Roztoky.

Pro vykoupení mlýna a zaplacení závazků prodávají Trojanovi v roce 1857 Karlu Hendlovi.

Od roku 1862 další majitel Josef Šubrt.

Od roku 1870 Kateřina Glauberová.
   Sládkem byl Josef Müller. Řídil mlýn přes 20 let.
   V roce 1890 založil zde pekárnu, která se zde udržela do 1.sv.války.

Dále 1877-1918 Jiří Taussig.

Od roku 1918 Jan Dvořák.
V roce 1921 zde byla zřízena koželužna.
Koncese byla povolena Josefu Dvořákovi a Václavu Macháňovi.

V letech 1915-18 byl nájemcem Ludvík Kopřiva.

Po válce koupil i Spálený mlýn a v roce 1923 staví hostinec Na Budovci, později nazývaný U Zajíců.

3 Ludvík Kopřiva se ženou a dětmi, sena.
Foto poskytl V. Kodeš.

V roce 1922 koupil celou usedlost hostinský Ladislav Bayerle. Přeměnil mlýn na restauraci Trojanův mlýn.
Vodní nádrž upravil na koupaliště.

4 Foto poskytla M. Vaňhová.
Restaurace Trojanův mlýn, 1923

5 Chvilka v restauraci Trojanův mlýn, zleva pí Rývorová a Čížková, 1941.
Foto poskytl P. Hasák.

V roce 1942 Ing. Šašek přestavěl mlýn na byty. Zachoval jen vodní kolo.

Po odchodu Němců další majitel Rudolf Bauer.

Od roku 1947 Otta Kominík.

Bývalý mlýn ožil jako výletní restaurace včetně divadla.

V roce 1965 kupuje mlýn Jiří Karel (příjmení).
Jako majitel zde hospodaří do roku 1995.

V roce 1997 objekty kupuje rodina Pörschmannových.

Objekty byly často využívány filmaři. Viz Suchdol ve filmu.

V roce 1972 zde např. dokončuje natáčení režisér Ján Roháč seriál Byli jednou dva písaři
s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem.

6 Fotografie z natáčení, sedící uprostřed- Jiří Karel, majitel statku
stojící- pí Horníčková, vpravo Ján Roháč.
Foto poskytl Fr. Cinger.

7 Jiří Karel, 2003.
Foto PRÁVO/ Fr. Cinger, 2003.
8 Jiří Karel, 2005.
Foto MAFA-K.Novotný,2005, poskytla Z. Kučerová.

V květnu 1999 byl mlýn prohlášen ministerstvem kultury za kulturní památku.

ZDROJE:
Obecní kronika
SOkA Praha-západ
Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce, Vladimír Laštovka, 1999
MČ Praha-Suchdol

ČLÁNKY:
Trojanův mlýn připomíná Sováka, Horníčka, Alše  Novinky.cz, článek, PhDr. František Cinger, 2003

VIDEO:
Trojanův mlýn, 2008

Zpracoval: J. Jánský, aktualizace 9/ 2022

Mlýny—seznam

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.