Částečný rozrod Wilhelma Brandeise

Někteří potomci Alexandra Brandeise

(Pozn.: zde použito jméno Brandeis, tvar používaný rodinou. Později jiné zdroje uvádějí Brandejs.)
Zpět Alexandr Brandeis

Stručný přehled o některých členech rodiny

1  Wilhelm Brandejs (1811-1880)
1b Magdalena Federmanová (1817-1893)
2  Alexandr Brandejs (1848-1901)
2b Jenna Witzová (1852-1937)
3  Helena Wiesnerová (roz.Brand.) (1877-1975)
3b Adolf Wiesner (1871-1942)
4  Otilie Stiassná (roz.Brandejsová) (1878-1920)
5  Viktor Brandejs( 1880-?)
6  Irma Kohnová (roz. Brandeisová) (1882-1979)
7  René Wiesner (1904-1974)
8  Teresie Stránská(roz.Stiassny) (1908- 1966)
9  Karla Kohnová (1904-1983)
9b Emil Weiss (1896-1965)
10 Erika Stránská (1930-1944)
11 Jan Weiss (White) (1928-2014)

1 Wilhelm Brandejs (1811-1880)

Otec Alexandra Brandeise.

Wilhelm (Vilém) Brandeis
(1811-1880)
Foto z roku 1870  [1]
Wilhelm Brandeis, parte(1880)  [5]

1b Magdalena Brandeisová (roz. Federmanová) (1817-1893)

Matka Alexandra Brandeise.

Magdalena Brandeisová
(1817-1893)
Foto z roku 1882  [1]

2 Alexandr Brandeis (1848-1901)

Alexandr Brandeis
Portrét od Fr. Ženíška, 1874  [1]
Fotografie dcer A. Brandeise v roce 1884
Zleva: Otilie, Helena, Irma
[1]

2b Johanna Brandeisová (roz. Witzová) (1852-1937)

Manželka Alexandra Brandeise.

Jenny Brandeisová (Witzová)
Detail z portrétu od Fr. Ženíška
1874  [1]
Jenny Brandeisová
Výřez z obrazu neznám. autora
1882  [1]
Jenny Brandeisová
Výřez z fotografie
1932  [1]

Jenny po roce 1901, kdy zemřel její manžel Alexandr, žila střídavě u dcer Heleny ve Vídni a Otílie v Praze a u vnučky Terezie.
Zemřela 27.8.1937.
Je uložena v hrobce se svým manželem na novém židovském hřbitově.  Foto  (Zdroj: J. Jánský, 2017)

3 Helena Wiesnerová (roz. Brandeisová) (1877-1975)

Dcera Alexandra Brandeise.

Helena Brandeisová
Portrét Václava Brožíka
Detail, 1899  [1]
Helena Wiesnerová
Portrét, 1909  [1]
Helena Wiesnerová
Portrét, 1928  [1]

Helena se od dětství učila malovat a později navštěvovala uměleckou školu Antonína Slavíčka.
Roku 1903 odjela do Paříže, kde se seznámila s pozdějším manželem, uznávaným malířem Adolfem Wiesnerem.

Ukázky z díla

Helena byla s manželem roku 1942 deportována do Terezína.
Pobyt přežila a roku 1945 se jí podařilo odjet za rodinou do Anglie.

Dožila se vysokého věku 98 let a do posledních let malovala květinová zátiší.

3b Adolf Wiesner (1871-1942)

Manžel Heleny Brandeisové.

Adolf Wiesner
Autoportrét, 1896  [1]
Adolf Wiesner
1939  [6]

Patřil ke skupině mladých umělců Spolku výtvarných umělců Mánes. Zasloužil se o vznik nezávislého uměleckého časopisu Volné směry.
V letech 1900 až 1910 působil ve Francii a pravidelně vystavoval v Salonu francouzských umělců. Stal se vyhledávaným portrétistou.
Portrétoval například sochaře Stanislava Suchardu, malíře Alfonse Muchu, spisovatelku Růženu Jesenskou či podnikatele Emila Kolbena.

Ukázky z díla

Návrh obálky, 1897  [1]
Portrét muže, 1905  [1]
Portrét E. Kolbena  [1]

Adolf a Helena Wiesnerovi byli 6.6.1942 deportováni do terezínského ghetta.
Tři měsíce po příjezdu do Terezína Adolf Wiesner 10. října 1942 zemřel na celkové vyčerpání ve věku 72 let a byl pohřben na zdejším hřbitově.  [1]

4 Otilie Stiassny (roz. Brandeisová) (1878-1920)
Dcera Alexandra Brandeise, manželka Arnolda Stiassny, matka Terezy.

Otilie Brandeisová
Výřez z fotografie, 1884  [1]
Arnold Stiassny (1877-1942)
Advokát, Praha
Komerční rada, Vídeň  [6]

Pohřbena na židovském hřbitově v Hostouni.

5 Viktor Brandeis (1880-?)

Syn Alexandra Brandeise.

Viktor Brandeis
(1880-?)
Portrét K. Svoboda,1880  [1]
Viktor Brandeis
(1880-?)
Portrétní fotografie, 1902  [1]

V roce 1900 odjel do Ameriky za svou láskou, s kterou rodiče nesouhlasili.
Další informace o něm nejsou známy.

6 Irma Kohnová (roz. Brandeisová) (1882-1979)
Dcera Alexandra Brandeise, manželka Arnošta Kohna, matka Karly.

Irma Kohnová (roz. Brandeisová)
(1882-1979)
Portét A. Wiesner, 1916  [1]

7 Ing. arch. René Wiesner (1904-1974)

Syn Heleny Brandeisové, vnuk Alexandra Brandeise.

Byl stavebním inženýrem, pražským architektem, specialistou na sklobetonové konstrukce.
Spolupracoval s řadou významných českých architektů, například s Františkem Zelenkou (Skleněný dům v ulici Palackého), Československý pavilon na světové výstavě v roce 1937 v Paříži a Masarykovo sanatorium ve Vyšných Hágech na Slovensku.  [1]

8 Teresie Stránská(roz. Stiassny) (1908- 1966)

Matka Eriky, dcera Otílie Brandeisové, vnučka Alexandra Brandeise.

Teresie Stránská (roz. Stiassny)(1908-1966)
Foto obrazu A. Wiesner, 1937  [1]

9 Karla Weissová (roz. Kohnová) (1904-1983)

Dcera Irmy Brandeisová, vnučka Alexandra Brandeise.

Portrét A. Weiss, 1921
[1]
Výřez z fotografie, 1932
[1]

Provdala za Emila Weisse (1896–1965).
V roce 1939 opustila se svým synem Janem Německo.
Se svým mužem se setkala v Anglii.
Pracovala na londýnském ministerstvu zahraničí Jana Masaryka.
V roce 1947 dostala ona a její rodina britské občanství.

9b Emil Weiss (1896-1965)

Manžel Karly Kohnové.

Autokarikatura, 1960  [7]
E. Churchil, 1954  [8]
Skupina politiků, 1954  [8]

Také architekt. Za války se uplatnil jako karikaturista, grafik a typograf.
Byl autorem karikatur exil. časopisu Čechoslovák.
Graficky upravoval knihy E. Beneše.
Po válce byl karikaturista v anglických a amerických listech.

10 Erika Stránská (1930-1944)

Dcera Terezie Stránské, pravnučka Alexandra Brandeise.

Erika, 1930  [6]
Erika se psem  [9]
Erika, 1941  [10]

Vnučka mladší Brandejsovy dcery Otýlie.
I ona měla výtvarný talent, roku 1942 se ale v pouhých dvanácti letech také dostala do Terezína a v květnu 1944 do Osvětimi, odkud se už nevrátila.
Jedinou památkou na ni je několik kreseb, které zde kreslila a které dnes vlastní Židovské muzeum v Praze.

Ukázky maleb

11 Jan Weiss (White) (1928- 2014)
Pravnuk Alexandra Brandeise.

Jan White v roce 2010. Z České republiky odešel v deseti letech. Žil ve Spojených státech.
Byl nazýván guru designu a poradce vydavatelství.
Uskutečnil více než 1800 seminářů ve 27 zemích. Napsal několik knih o svém oboru.
Určil i podobu tak prestižních titulů, jakými byly National Geographic či Golf Digest.
(www.janvwhite.org)

ZDROJE:
[1] Židovské muzeum v Praze, Mecenáš a jeho zeť, PhDr. Arno Pařík, 2004
[2] Národní archiv, fond Emauzského kláštera (poskytl Fr. Černý)
[3] Židé v Roztokách u Prahy, Kamýku a okolí, Blanka Rozkošná, 2013
[4] Židovské muzeum v Praze
[5] geni.com
[6] holocaust.cz
[7] wikipedie
[8] wikiwand
[9] coisasjudaicas.com
[10] room28projects.com

ČLÁNKY:
Můj pradědeček- mecenáš—text A. Sojková  (poskytla A. Skálová)

ODKAZY:
Alexandr Brandejs a Adolf Wiesner – mecenáš a jeho zeť—Židovské muzeum v Praze
J. V. White—stránky o J. Whitovi

Zpracoval: J. Jánský, 3/ 2017, aktualizace: 12/ 2021

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.