Částečný rozrod rodu Aleš

Zpět—Mikoláš Aleš

Stručný přehled o některých členech rodiny.

[1] František Aleš (1815-1874)
[2] Veronika Fanfulová (1808-1869)
[3] František Aleš (1847-1865)
[4] Jan Aleš (1848-1867)
[5] Marie Kailová (1857-1941)
[6] Tomáš Aleš (1881-1949)
[7] Marie Alšová (1882-1973)
[8] Eliška Alšová (1884-1970)
[9] Ludmila Alšová (1909-1990)
[10]Mikoláš Aleš (1911-1975)
[11]Eliška Hlubinková (1905-1995)
[12]Jaroslav Mikoláš Vojna (1943)
[13]Věra Fleischhackerová (1926-2007)

[1] František Aleš (1815-1874)

Otec Mikoláše Alše. Studoval na latinských školách v Písku. Filosofii v Praze z existenčních důvodů nedostudoval.
Tři roky byl u pohraniční stráže. Byl písařem v Miroticích, později se stává městským tajemníkem.

[2] Veronika Fanfulová (provdaná Alšová) (1808-1869)

Matka Mikoláše Alše v jeho kresbě z roku 1864.
Žena s velkým citem dobroty a lásky, ráda četla, zpívala a vyprávěla staré zkazky.
Sama si kreslila předložky pro svoje vyšívání

[3] František Aleš (1847-1865)

Bratr Mikoláše Alše. Byl básníkem.
Umírá v březnu 1865 jako septimán na tuberkulozu. (výřez ze společné fotografie)

[4] Jan Aleš (1848-1867)

Bratr Mikoláše Alše. Byl nadaným kreslířem.
Zemřel tragickou smrtí v dubnu 1867. (výřez ze společné fotografie)

[5] Marie Vilemina Kailová (provdaná Alšová) (13.11.1857- 8.2.1941)

Manželka Mikoláše Alše.
(foto z roku 1877)

Osiřela v šesti letech. Žila u svého dědečka a babičky Baťkových.
V roce 1976 si vyznali lásku s Alešem.
29.4.1897 se za něho provdala.
Měli spolu 4 děti. Veroniku, Tomáše, Marinu, Elišku.
Je pohřbena na Vyšehradě.

M.A. s manželkou Marii
v roce 1912
Hrob Mikoláše Alše na Vyšehradě

[6] Tomáš Aleš (4.3.1881-1949)

Syn Mikoláše Alše.
(foto z roku 1899)

Dostal jméno po svém strýci.
Stal se učitelem.
První učitelské místo Zásmuky. Zde poznal Marii Michálkovou, svoji budoucí manželku.
Později se stěhuje do Prahy.

Tomáš Aleš
rok nezjištěn
Tomáš, kresba M.A.
tužka, 1886

[7] Marie Alšová (provdaná Svobodová) (10.8.1882-1973)
    (Maryna– jméno používáno podle zvyklosti rodiny)

Dcera Mikoláše Alše.
(foto z roku 1899)

Byla malířkou, malovala portréty, zátiší a dekorativní zástěny.
Provdala se za dr. Emanuela Svobodu.

O svém otci napsala knihu U nás doma, vyšla v roce 1970.

M. Svobodová
olej, zátiší, 192
Zápis M. Svobodové v suchdolské kronice vlevo podpis manžela E. Svobody

Dr. Emanuel Svoboda (1883-1967).
(foto z roku 1903)

Přednosta hospodářského odboru pražského magistrátu
Nejlepší znalec Alšova díla a jeho životopisec.
Bratranec Rudolfa Hlubinky

E. Svoboda
E. Svoboda

[8] Eliška Alšová (provdaná Hlubinková) (1884-1970)

Dcera Mikoláše Alše.
(foto z roku 1899)

Navštěvovala sedm let Liegertovu hudební školu. Hrála na klavír.
Manželka Rudolfa Hlubinky.

Smuteční oznámení

Rudolf Hlubinka (1878- 1951)
Přednosta stavebního odboru pražské obce.
Foto z roku 1897
Ochránce pražských památek. V roce 1929 objevil zbytky románského chrámu sv. Jana Evangelisty.
Bratranec Emanuela Svobody.

[9] Ludmila Alšová (provdaná Vojnová) (1909-1990)

O Ludmile málo informací. Její manžel byl akademický malíř Jaroslav Vojna .

Jaroslav Vojna (1909-1974).
Malíř a kreslíř.
Věnoval se zejména knižní ilustraci a krajinomalbě.

[10] Mikoláš Aleš (1911-1975)

Vnuk Mikoláše Alše.
Málo informací.
Mikoláš Aleš na návštěvě v Suchdole.
Rok nezjištěn.

[11] Eliška Hlubinková (provdaná Fleischhackerová) (1905-1995)

Vnučka Mikoláše Alše.
(foto z roku 1910)

Dcera Elišky Alšové- Hlubinkové.

[12] Jaroslav Mikoláš Vojna (1943)

Pravnuk Mikoláše Alše.
Syn Ludmily Alšové. Kreslíř, umělecký fotograf.

[13] Věra Fleischhackerová (provdaná Šerbetičová) (1926-2007)

Pravnučka Mikoláše Alše.

Se svým manželem žila v Chorvatsku.

Zdroje:
Myheritage.cz
U nás doma, Maryna Svobodová-Alšová, 1970
smetanova.lhota1.sweb.cz
pisecky.denik.cz
ceskatelevize.cz
infofila.cz

Zpracoval: J. Jánský, 6/ 2017, aktualizace 1/ 2022

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.