Aleš Mikoláš


Narozen: 18.11.1852, Mirotice u Písku
Zemřel: 10.7.1913

Malíř, kreslíř, ilustrátor

Po studiích na gymnáziu a reálce v Písku navštěvoval pražskou akademii.

V roce 1876 se setkal s malířem Františkem Ženíškem. Ten jej seznámil s Alexandrem Brandejsem, tehdejším nájemcem suchdolského velkostatku.
U něho se scházeli mnozí umělci.

Zde strávil šťasné období—od listopadu 1877 do dubna 1879.

Aleš s Brandejsem uzavřeli smlouvu, že vždy jeden obraz bude patřit jemu a druhý Brandejsovi.

(Mikoláš Aleš, Hana Volavková, 1982)
První obraz namalovaný pro A. Brandejse, 1877

Když Brandejs uviděl náčrtky k cyklu „Báj o vlasti“, vyzval Alše, aby se zúčastnil soutěže o výzdobu Národního divadla.
Aleš nabídl spolupráci Františku Ženíškovi.
Přátelé mu radili, aby byl opatrný.

Největší díl jeho prací pochází z období pobytu v Suchdole.
Jednou na lovu zastřelil paní Brandejsové nejkrásnějšího kohouta !!!

V roce 1879 vyhrávají s Fr. Ženíškem konkurs na výzdobu Národního divadla.
Výboru pro postavení ND se nelíbil způsob malování Alše a proto uzavřeli smlouvu jen s Ženíškem. Odešel z divadla zklamán.


Dne 29.dubna 1879 se žení s jeho dětskou láskou, Marinou Kailovou (1857- 1941).
Tím končí jeho pobyt v Suchdole.

Marina Kailová
v roce 1877
Mikoláš Aleš
v roce 1877
M.A. s chotí Marinou
v roce 1899
M.A. s chotí Marinou
a vnučnou Eliškou, 1910

Život s Marinou, jeho třemi dětmi a vnoučaty byl šťastný.

(Tyto fotografie převzaty z knihy U nás doma, Marina Svobodová-Alšová, 1970)


Částečný rozrod rodu Aleš—profily některých členů rodiny


K jeho díle se hlásil celý národ.

Vytvořil přes 8 000 kreseb, ilustrací…, 65 olejomaleb.

Zemřel 10.července 1913.
Byl pochován 13.července 1913 na Vyšehradě za účasti velkého množství lidí.


Za suchdolského pobytu vytvořil nejkrásnější díla !

Nejproslulejší historické plátno
„Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem“,
namalované v Suchdole v roce 1878

Luneta z cyklu Vlast
Lunety na pohlednicích – původní stránky
Zdroj: Alšovy pohlednice (infofila.cz)  


(infofila.cz)
Pohlednice z roku 1913
M.A. na křesle, které je nyní umístěno na MČ Praha Suchdol


Fotografie z pohřbu Mikoláše Alše v Praze, 13.červenec 1913

(zdroj: Český svět, č. 47, 48, 1913)


Pomník Mikoláše Alše

Busta Mikoláše Alše


AUDIO

témazdrojčaspřehrát
Mikoláš Aleš—pražský měšťan a inspektor kreslení…Český rozhlas0:24:20

VIDEO

Mikoláš Aleš- znáte je dobře ?publikováno 20.5.2008Česká televize

ZDROJE:
Suchdolská kronika
Suchdol a kraj poznamenaný dávnověkem, L.Navrátil, 1964
MČ-Praha Suchdol
U nás doma, Marina Svobodová-Alšová, 1970
Mikoláš Aleš, Hana Volavková, 1982

ČLÁNKY:
Mikoláš Aleš 1852-2007   V. Hynek, SL 2008, č.1, str.9
Mikoláš a Miloš na Suchdole.   M. Vovsová, SL 2015, č.3, str.27
Alšova židle na Suchdole  M. Vovsová, SL 2015, č.4, str.28
Točení kolem Alšovy židle na Suchdole  M. Vovsová, SL 2016, č.1, str. 30,31


Zpracoval: J. Jánský / 8/ 2016, aktualizace 1/ 2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.