Trojanův mlýn připomíná Sováka, Horníčka, Alše

Paměť Suchdola—místa, události

Trojanův mlýn připomíná Sováka, Horníčka, Alše.
(Převzato z Novinky.cz se souhlasem autora, Františka Cingera)



V Trojanově mlýně v Únětickém údolí na severním okraji Prahy, hned vedle cesty, po níž mířili z Levého Hradce na Hradčany a na Vyšehrad první Přemyslovci, se kdysi natáčel televizní seriál Byli jednou dva písaři. Pobýval v něm i Mikoláš Aleš. Letos v květnu byl mlýn pocházející z poloviny 12. století ministerstvem kultury prohlášen za kulturní památku.

Jiří Karel u krbu Trojanova mlýna, kde sedávali herci i štáb seriálu Byli jednou dva písaři.
FOTO: PRÁVO/František Cinger
sobota 22. listopadu 2003, 11:53


„Mám z toho samozřejmě radost, je to důkaz toho, jaký význam v českých dějinách mlýnu náleží,“
řekl Právu jeho spoluvlastník Jiří Karel, který nejraději vzpomíná na populární seriál Jaroslava Dietla.
Diváci mu podle výkonů Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka říkají Bouvard a Pécuchet. Příběh Gustave Flauberta o dvou rozkošných podivínech, kteří utekli z Paříže na venkov, kde zažívají nejrůznější dobrodružství, natočil počátkem sedmdesátých let režisér Ján Roháč. Nedávno šel s úspěchem na ČT.
Nemohou na něj zapomenout diváci, herci, ani Jiří Karel, který tehdy na svém mlýně hostil herce a
televizní štáb.


Porozumění u krbu
„Tady u krbu se sedávalo po natáčení. Jiří Sovák perlil humorem, pan Horníček si v ničem nezadal.
Bylo vidět, že si rozumějí na mrknutí oka,“ vrací se Jiří Karel do chvil, které v něm vyvolávají pocit štěstí i po třiceti letech. Odskočí „obstarat“ krávu. Málokdo by mu hádal sedmasedmdesát let. „Tehdy jsem měl celé stádo, které jsem musel občas honit po okolí, když se mi zaběhlo. Teď už na to nejsou síly, ale bez dobytka člověk nemůže být. Péče o něj dává životu přirozený rytmus,“ dodává.
„Byly to krásné chvíle a nejenom při natáčení,“ říká mi v nádherné zahradě kolem dvou spojených domů, kde se mi zdá, že se každou chvíli objeví nějaká postava ze seriálu. Změnil se jen rybník, který před dávnými lety přiváděl vodu na mlýnské kolo. Na místě, kde bývala vodní hladina, roste bujná zeleň, rákos. Rybník byl také svědkem tragédie, kdy v něm během natáčení tragicky zahynul Jan Horníček, hercův syn. Jeho památku připomíná ve stínu stromů železný kříž.


Alšův pokojík i výčep
Sovák s Horníčkem se pohybovali v historickém prostředí, na které je pan Karel právem hrdý. První zmínka o statku zvaném později Trojanův mlýn totiž pochází z první poloviny 12. století. Kronikapraví, že kanovník Zbyhněv založil 1125 až 1140 v Úněticích dva mlýny“. Anály také říkají, že v roce 1706 vlastnil mlýn Jiří Vodička, to už měl dvě mlýnská kola. Zasloužili se o to koncem 17. století jeho předchůdci, benediktini z pražských Emauz.
Majitel mlýna byl tehdy povinen ročně semlýt pro statek 52 strychů obilí, což byly velké pytle, každý o váze 94 kg. Za to mu připadl odpad při semletí a z každé várky piva, které se na statku vařilo, půl bečky. Mlýn totiž připravoval ječmen pro slad. V letech 1730 až 1857 patřil mlýn rodině Trojanů a jejich jméno si udržel dodneška.
„Jedné místnosti se tu říká Alšův pokojík,“ ukazuje mi Jiří Karel, kde dnes bydlí. „Traduje se, že v něm přespával Mikoláš Aleš, když sešel do údolí z Brandejsova statku, kde tehdy pobýval.“ Dnes jsou už všechny budovy na území městské části Praha – Suchdol.
„V mlýně byl totiž výčep piva, které měl Aleš rád. Do blízkého okolí také vycházel za inspirací. Jen si vezměte, kousek odtud je Žalov, který známe z jeho lunet,“ říká Jiří Karel. Ctitel umění, který za život
shromáždil pěknou sbírku grafik, obrazů i plastik. Vojtěch Hynais, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, kterou
ocenil odborník Národní galerie.
Aleš přišel na suchdolský statek Alexandra Brandejse na konci listopadu 1877 a vydržel tam až do jara
1879. Brandejs absolvoval vyšší umělecko průmyslovou školu, kde se poznal mj. s Františkem Ženíškem. Na jeho statku potom Aleš chystal návrhy lunet pro Národní divadlo, které pak maloval právě jeho starší přítel Ženíšek. Kolem Trojanova mlýna chodil Aleš do nedalekých Roztok (dnes u Prahy), kde byla tehdy pošta. Dochovaly se dopisy, v nichž se durdí, že musí jít do Roztok pro manželčiny listy.


Kouzlo přírody
Unětické údolí je jen kousek od vykopávek, s nimiž po roce 1880 začal vášnivý archeolog, roztocký lékař Čeněk Rýzner. Objevil tehdy pohřebiště 71 hrobů, které bylo součástí kultury doby bronzové, které se podle naleziště říká únětická. Datuje se do let 1900 až 1500 př. n. l. Únětice i areál Kozích hřbetů tvoří působivou kulisu. Trojanův mlýn není v údolí jediný, dochoval se i tzv. Tůmův i Spálený mlýn. Vše je v krásném prostředí přírodní rezervace nazvané Údolí Únětického potoka. Lidé, kteří tu bydlí, chtějí zachovat prostředí i vytvořené tradice. Proto se obrátili na ministerstvo kultury s iniciativou, aby byl mlýn zapsán do seznamu nemovitých památek. Český svaz ochránců přírody Natrix vypracoval pro magistrát hlavního města Prahy plán péče pro tuto přírodní rezervaci na období 2001 až 2010.


Tradiční hospodaření
Právě na loukách u Trojanova mlýnu je podle něho zachováno tradiční hospodaření a květnaté kulturní louky. Vlivem absence údržby se však s posledních letech rozšířily rákosové porosty, objevil se dokonce nebezpečný bolševník velkolepý. Nálet olší a vrbin na málo sečené louky také nic dobrého nevěští.
Návrh není zaslepený, počítá nejen s ochranou, ale i se zdokonalením sítě cest pro návštěvníky, aby si veřejnost mohla užít přírodní kouzlo míst, které zná také z televizní obrazovky. Zkrátka Trojanův mlýn není jen místem historických a kulturních tradic, ale má kolem sebe lidi, kteří se zasazují o jeho budoucnost.


František Cinger, Právo, 2003

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.