Lodža Kwiatkowska

Zpět-Paměť Suchdola—osoby

Osvětim – Suchdol – 70 let

Vzpomíná B.Sommerová.
Zpracoval B. Sommer, 27. leden 2015


Dnes je tomu již 70 let, kdy byla osvobozena Osvětim, velký vyhlazovací koncentrační tábor v Polsku. Nebyli však ještě osvobozeni všichni vězňové.

Tehdy Suchdoláci na svých „krystalkách“, za nočním zatemněním, se sluchátky u uší, poslouchali Londýn, který s typickou znělkou opakovaných úderů gongu „Volá Londýn“ podával informace, jak se stahuje smyčka na krku fašistické říše zla.

V současné době se připomíná 70. výročí osvobození hrůzného vyhlazovacího tábora. Krátce předtím, byli použitelní vězni z táborů na východě transportováni do jiných lokalit. Spotřeba vězňů v různých válečných výrobách v říši byla značná…

Relativně funkční železniční tratě na území Čech často sloužily transportům. Transporty vězňů však zajisté nepatřily mezi ty „ostře sledované vlaky“, transportující vojenský materiál. Na pražských nádražích se transporty s lidským materiálem mohly někdy ocitnout i na některé z vedlejších kolejí. Pokud však vlak s vagony „dobytčáky“, naplněný kostřičkami potaženými kůží nebyl zas tak ostře sledován, kdo mohl, zmizel v temných zákoutích železniční periferie. Neměli co ztratit, když někteří již ztratili i to poslední, co měli. Kam dál?

Hnány pudem sebezáchovy, 4 polské dívky směřovaly na venkov. Temná noc, dům o samotě, škvírou v zatemnění vidět světlo ve světnici. Dobří lidé? Zkouška odvahy, pokolikáté již?… „Pojďte dál…“ Spálení šatů, koupel v teplé vodě v prádelně, léčivé bylinky. Peřiny, po jaké době? Dny spánku, dny zotavení. Přežití, osvobození.

Po letech paní Lodža Kwiatkowska, která přežila Osvětim, nikdy nezapomene na Suchdol a vždy říká: „Nebýt vás, nepřežila bych.“

Lodža Kwiatkowska
(foto: Jacek Staroň, manžel vnučky, Suchdol 2007)
Lodža Kwiatkowska
(foto: Jacek Staroň, manžel vnučky, Suchdol 2007)

Bydlí v polských Niegowonicích v Katowickém wojwodství. Z její původní rodiny zbyla ona, maminka a dvě sestry. Založila však novou rodinu, má jednoho syna Staška, 3 vnoučata a 5 pravnoučat. Jsou k dispozici její sepsané paměti, popisující celý její příběh. Paní Lodža a její syn Stašek nám kdysi věnovali jednu kopii Lodžiných pamětí na odboj: „Trnitá cesta čísla 83058.“ Převážná část podrobně popisuje hrůzy po zatčení za pomoc partyzánům, odkud pochází její krycí jméno „Srna“, a dále hrůzné věznění v Osvětimi. (Mimochodem, taktéž velmi cenný, podrobný a naprosto autentický text.)

Z těchto pamětí pochází dále uvedená kapitola „Praha – vysvobození“, kde je popis pobytu v Suchdole. Kopie původního polského textu, titulní strana a poslední kapitola, viz. odkaz „Ciernista droga Nr 83058“.


Takto popisuje paní Lodža svůj pobyt v Suchdole:
Polský text: „Ciernista droga Nr. 83058“.
Český překlad: „Trnitá cesta čísla 83058“,  (přeložil B. Sommer)
Text této stránky v pdf


2.7.2015 Lodža Kwiatkowska zemřela.   (text B.Sommer)


Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.