Bývalá cukrárna Antonína Marka
Vyprávěla Zuzana Černá, rozená Marková, vnučka A. Marka (10/2014).
Nechali se vyfotografovali ve fotoateliéru B. Střesky v Kralupech nad Vltavou. Zřejmě při příležitosti dědovy dovolené z vojny.
Dědovi bylo 21 let a babičce 18 let. Na zadní straně je text „po roční odluce, opět celí svoji – Minka
a Nik“. Nik je odvozenina od Antonín – Toník – Nik. Babička celý život dědovi říkala Niku.
Po návratu dědy z vojny byla svatba v kostele v Kralupech nad Vltavou, bohužel nedochovala se informace kdy .
Jisté je, že děda byl první a jedinou láskou mojí babičky a opačně, a že to tak zůstalo až do předčasné smrti babičky v srpnu roku 1978. Jejich vztah byl mimořádný.
Na fotografii je babička s dědou a můj tatínek na tříkolce, odhadem jsou mu 3-4 roky, takže snímek lze datovat cca do roku 1936. Přibližně tehdy začal děda provozovat cukrárnu v čp. 469 na ulici Suchdolské (dříve Stalinova, pak Národní).
Děda s babičkou na dům čekali, až bude postaven. S tímto projektem podnikal ve stavebnictví na Suchdole stavitel, který ho vyhotovil v několikerém provedení–například v dnešní ulici K Roztokům, dům rodiny Břízových, ale i jiné.
Děda byl vyučen cukrářem, babička měla školu tzv. rodinku. On Kladeňák a ona z Kralup se rozhodli, že je bude živit řemeslo, že si založí vlastní živnost a Suchdol se jim zdál být perspektivním místem jednak svou blízkostí ku Praze a dále možností zakoupení nového vlastního domu, kde by děda mohl mít dílnu i prodejnu cukrářských výrobků.
Do té doby, než byl dům dostaven, fungoval děda v rohovém domě v dnešní ulici K Roztokům (před ZDŠ). Zajímavostí je, že předvídavý děda někdy v té době zakoupil též nevelký pozemek u dnešního obecního úřadu, kde kromě něj a RD–posléze hospody u Dudáků, nestálo nic, ale kde bylo plánováno centrum obce, zastavěné do kruhu uprostřed s kostelem. Děda chtěl být připraven aby, až se to všechno uskuteční, mohl mít svou cukrárnu na takovém významném místě. Na kostel nedošlo nikdy a náměstí se své kulaté podoby dočkalo až v dnešní době.
Po přestěhování prarodičů do „svého“ se patrně provozovna v ulici K Roztokům nezrušila, ale později zřejmě tam působil jiný pekař či cukrář jménem Pícha . Ještě po letech, kdy už děda řemeslo dávno nedělal, ho rozčilovalo, když někdo o tomto panu Píchovi měl říct, že to byl též cukrář . To se děda vždycky rozohnila říkal, že „to nebyl žádnej cukrář, to byl jenom vobyčejnej preclikář“. Jestli byla mezi nimi nějaká řevnivost, to už dneska nikdo neví …
Zuzana Černá 10/2014, www.historiesuchdola.cz
Pro web zpracoval: J. Jánský, aktualizace 2/2024.
