Mohylové pohřebiště ve Velkém Háji u Roztok

Zpět Archeologie

Nálezy a výzkumy 1848–1856
PhDr. Karel Sklenář, DrSc.

Mapa
(Mapa použita z níže uvedeného zdroje)


Uvedená práce byla uveřejněna v odborném sborníku ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 12, 2008, str. 183–204.
Celý článek v plném znění je, se svolením autora, uveden v odkazované literatuře na konci tohoto oddílu a viz. též v sekci Literatura, na těchto stránkách.

(Pozn. red: Pro účely začlenění tématu do stručného přehledu regionální archeologie bylo použito závěrečné „Shrnutí“ s doplněním některých částí textu a vyobrazení z uvedené práce. Obrázky uváděné v tomto stručném přehledu a lokalizace jednotlivých mohyl a nálezů, se číselně shodují s originálním textem. /B.S./)

„Velký, nebo Roztocký háj“ v jižním sousedství (a v katastru) města Roztoky u Prahy je jednou z těch archeologických lokalit, které byly záhy objeveny a prozkoumány, v důsledku toho však nebyly od počátku náležitě vědecky zhodnoceny.
Při příležitosti hloubení základů výletní restaurace „Na háji“ v roce 1848, a otevření pískovny v souvislosti se stavbou, byly v háji objeveny četné mohyly.
Některé z nich byly prokopány již v letech 1851, 1853 a 1855 pražským archeologem Páterem Václavem Krolmusem.

Václav Krolmus, 1790-1861
(Zdroj Wikipedia)
Václav Krolmus
(Zdroj Střed.č.muzeum Roztoky)

Je možné konstatovat, v pískovně bylo objeveno a zničeno mnoho žárových hrobů knovízské a bylanské kultury (od mladší doby bronzové po dobu halštatskou).
Pokud je dnes vůbec možné soudit z dochovaných údajů a ještě vzácněji dochovaných nálezů na kulturní a chronologické zařazení Krolmusem zachycených či zkoumaných objektů, lze uzavřít, že v nálezech kolem poloviny 19. století v Roztockém háji byly zastoupeny tyto fáze:

1) eneolit – kultura se šňůrovou keramikou (mohyla 4);
2) starší doba bronzová – kultura únětická (z lokalizovaných Krolmusových nálezů sem nelze zařadit nic, k nálezům tu ale došlo později, ač souvislost s mohylníkem tu zřejmě není – Sankot 1991 – její přítomnost v Krolmusových nálezech nelze vyloučit);
3) střední doba bronzová –mohylová kultura středodunajská (mohyly 1, 6?, 7?);
4) mladší až pozdní doba bronzová – kultura knovízská, resp. štítarská, příp. až starší doba železná – kultura bylanská (žárové hroby A–E);
5) časná doba laténská (mohyla 9).

Jen s rezervou můžeme pak soudit, že hlavní část mohylového pohřebiště v háji mezi někdejší restaurací a hranicí suchdolského katastru patřila střední době bronzové,  některé ale i kultuře knovízské(?);
a pohřbívalo se tu pak ještě na prahu laténu.

Pískovna v severozápadní hraně návrší pak zachytila žárové pohřebiště v rozsahu od kultury knovízské po bylanskou; odtud zřejmě pochází i knovízská nádoba, označená dárcem jako nález z mohyl (Sankot 1991).

Pozoruhodným jevem je ovšem mohyla se šňůrovou keramikou,  ukazující na poměrně raný počátek zdejšího mohylového pohřbívání.

Z uváděných skutečností vyplývá, že v Roztockém či Velkém háji bylo ještě v polovině 19. století možná až k 50 mohylám zbudovaným z kamene a hlíny; pod nimi či v nich byly objeveny kostrové i žárové hroby, keramika, broušené kamenné nástroje, bronzové ozdoby a železné zbraně.

Většina mohylových hrobů v háji zřejmě patří ke kultuře středodunajských mohylových hrobů střední doby bronzové, viz. následující obr.

Obr.7 Bronzová jehlice z neurčené mohyly
a dva náramky z mohyly 1 (podle Vokolka 2007)
Obr.8 Amforka z mohyly 1 a mísa
(podle Beneše 1959)
Obr.9 Nádoby šňůrové keramiky z mohyly 4
(podle Buchvaldka – Vojtěchovské 1997)
Obr.10 Krolmusův plánek kostrového hrobu se šňůrovou keramikou v deníku z roku 1854

Na nejmladším časovém konci pak mohyla s žárovým hrobem z doby časně laténské s lahvicovitou urnou a železným předmětem výbavy hrobu (zohýbaný meč, mačeta a dva kruhy, viz následující obr.

Obr.11 Náčrtek polohy skupiny sedmi mohyl a profily dvou z nich – nahoře mohyla 7, dole mohyla 6 (marginální kresby v rukopise Krolmus 1853b).
Obr.13 Dvě definitivní provedení průřezu mohylou 9 (nahoře Krolmus 1855a, dole Krolmus 1855b; na dolním obrázku dobře vidět vlastní hrob – nádoby (v jedné z nich kroužky), vlevo od ní meč, vpravo tesák, po levé straně mohyly vyznačen průkop vedený do jejího středu při výzkumu; na horním obrázku pouze hlavní nádoba a meč naopak vpravo od ní, bez průkopu – snad profil z opačné strany?
Obr.14 Náčrtky nádoby a zohýbaného meče z mohyly 9 (Krolmus 1855a)
Obr.15 Nádoba z mohyly 9, dochovaná v Národním muzeu (Pleiner 1978)
Obr.16 Železný tesák (sekáč) z mohyly 9 ve dvou Krolmusových kresbách (nahoře s nápisem – Krolmus 1855b, dole – Krolmus 1855a)
Obr.17

Po zmíněných vykopávkách po celé ploše pohřebiště a další stavební činnosti a to zejména různých terénních úpravách (založení anglického parku, atd.) ke konci 19. století došlo k takovým změnám, že dnes lze nalézt jen několik pozůstatků jednotlivých rozkopaných mohyl na jižním konci háje.

Místní nálezy jsou dnes téměř úplně rozptýlené.

Problematikou se zabývá uvedený článek PhDr. Karla Sklenáře DrSc., který shromažďuje všechny dobové záznamy, většinou pocházející z deníků a záznamů o činnosti provedené V. Krolmusem, zanechané jako písemné informace, jakož i položky, zachované v archeologických sbírkách Národního muzea v Praze jako nalezené předměty; na tomto základě potom autor rekonstruoval výsledky vykopávek.


Článek PhDr. K. Sklenáře, DrSc.— celý článek v původním znění (velký soubor pdf 2,4 MB)


(Zdroj: ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 12, 2008, str. 183-204)  

Stručný výtah z článku pro web: B. Sommer, 6/2017


Zpracoval J. Jánský, aktualizace 1/ 2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.