Bouška Antonín

Jména na pomníku—seznam
Čestní občané—seznam


Bouška Antonín
Narozen: 23.11.1897, Černý vůl
Zemřel: 30.4.1942, Mauthausen

Dne 10.11.2016 mu bylo uděleno čestné občanství in memoriam.

Poskytl a zpracoval Bohumil Sommer, (vnuk sestry manželky Antonína Boušky).

Antonín Bouška se narodil 23.11.1897 v osadě Černý Vůl, č. 15, obec Únětice.
Křestní list

I když je tento křestní list vystaven až 27.9.1926, nepochybně pro účely nadcházející svatby s Annou Kloudovou, pozoruhodné je, že jako kněz, který křtil Antonína po narození, je uveden kaplan Jindřich Baar. V letech 1897-1899 skutečně v Úněticích jako kaplan působil spisovatel Jindřich Šimon Baar.

Poté co Antonín Bouška vychodil školu v Horoměřicích, vyučil se obuvníkem. Následně také dne 13.3.1916 složil zkoušku z řemeslné živnosti obuvnické s prospěchem výtečným.
Vysvědčení o zkoušce tovaryšské

V roce 1926, den před vánoci, 23.12., bylo uzavřeno manželství Antonína Boušky s Annou Kloudovou.
Oddací list
Od té doby se u nás v rodině neřeklo mladší sestře mojí babičky jinak, než Boušková, nebo teta Boušková. Antonín Bouška byl velice slušný, přátelský a pracovitý člověk.

4.5.1927 se manželům Bouškovým narodil syn Jaroslav.

V této době se rozhodli pro stavbu domku v Suchdole v tehdy nově budované části, později nazývané Budovec.

Domek v Budovcově ulici byl rychle postaven. Pomáhali příbuzní, kteří byli od řemesla, i sousedé. Jak bylo tehdy obvyklé, každou místnost obývali nájemníci, aby bylo možno splácet úvěr. Ve 30. létech zde bydlela i rodina starší sestry Marie, moje babička s dědou a jejich dcerou.

Žilo se všelijak, chovalo se domácí zvířectvo, které děti chodily pást do nedaleké cihelny Unitas, tzv. „Unitasky“. Pěstovala se zelenina. Teta vypěstovala před okny i broskve ze zasazené pecky.
Na Budovci byl problém s vodou, proto se děda (25 let) ujal vykopání studny, která dosáhla úctyhodné hloubky 25 metrů, než se objevila voda. Kopalo se ručně a za pomoci trhaviny. Jednou děda málem nestačil vylézt, když lezl po žebříkách nahoru, již létaly kameny.

Nedlouho před okupací se A. Bouškovi naskytla příležitost začít provozovat zavedenou obuvnickou provozovnu ve Vršovicích, Jablonského ulici. Vybavení a materiál byly odkoupeny od vdovy po zemřelém obuvníkovi, opět za pomoci dalšího úvěru ve výši cca 5.000,- Kč.

Živnost provozovali s manželkou Annou až do tragického zásahu osudu koncem roku 1941.


To již začaly také probíhat všechny ty nejhorší události, které postihly Evropu s nástupem fašismu. Z této doby se dochovala také občanská legitimace Antonína Boušky „státního příslušníka protektorátu Čech a Moravy“, jakou ostatně tehdy měli všichni.
Občanská legitimace

Okolnosti činnosti suchdolských občanů, kteří se nechtěli smířit s nečinností a přisluhováním říši jsou maximálně objektivně popsány v knize Vladimíra Laštovky, Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce. Konkrétně, Kapitola třicátá čtvrtá, Odbojová činnost za druhé světové války, uvedená na straně č. 121 pojednává o tom, jak to tenkrát na Suchdole bylo.
Kromě zevrubného objektivního zhodnocení situace s odstupem doby, kapitola zasvěceně pojednává detailně o jednotlivých osudech spoluobčanů, kteří neměli to štěstí a padli do osidel fašistické mašinerie a většinou se posléze ocitli mezi těmi, kteří padli za vlast, tedy za nás za všechny.

Je pravdou, že o nebezpečí hrozícím politickým odpůrcům režimu se vědělo hned od počátku okupace protektorátu. Kdo byl původním členem – které politické strany, se všeobecně vědělo. Dalo se předpokládat, že kdykoliv může dojít k zátahu.
Někteří měli pro tento případ připraveny důmyslné úkryty. Také Antonín Bouška měl připraven úkryt pro všechny případy. Malá prostora byla vyskládána z cihel na půdě a celá zakryta senem ve stodůlce u švagra B. Břicháče. V kritické době Antonín Bouška v úkrytu také sporadicky přebýval. Po důvěrném vyhlášení pominutí nebezpečí se ovšem vrátil domů. Jak se později ukázalo, informace byla mylná.


O okolnostech činnosti, zatčení a likvidace spoluobčanů, mezi které byl zahrnut i Antonín Bouška, pojednává odstavec na straně 123 uvedené knihy.

Kapitoly z dějin Suchdola a Sedlce str 123)

K tomu několik upřesnění na vysvětlenou:
Úvodní věta odstavce začíná slovy: „Když se za zastupujícího říšského protektora Heydricha stala donáška ilegálních tiskovin z Prahy krajně nebezpečnou, …“, rozumí se tím doba, kdy již byl Heydrich ve funkci, ale ještě před atentátem, provedeným na něho 27. května 1942. Skupina spoluobčanů ze Suchdola a Sedlce byla zatčena v prosinci 1941. Suchdolští: Bouška, Chvátal, Sobotka Taufer, a sedlečtí: Havlín a Novotný byli odsouzeni na doživotí v únoru 1942 (nikoliv 1941, jak uvedeno v knize). Poté byli převezeni do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam také pět z nich, kromě Sobotky, zahynulo.

Z této doby se dochovaly 2 tristní dopisy A. Boušky:
Dopis z Mauthausenu ze dne 8.III.1942
Dopis z Mauthausenu ze dne 26.IV.1942.
Vše muselo být psáno německy, podle pokynů na předtištěném úředním dopisním papiru.

Dne 30.IV.1942 však již byl Antonín Bouška po smrti, jak o tom svědčí úmrtní list:
Úmrtní list-str 1
Úmrtní list-str 2
Úmrtní list-str 3

Z této skupiny, kterou stihl stejný osud, jsou na suchdolském pomníku obětí z období 1939 – 1945 uvedena 3 jména: Bouška A., Chvátal V. a Taufer F. Sedlečtí: Havlín a Novotný zde uvedeni nejsou, zřejmě z důvodu, že nebyli domovským právem příslušní do Suchdola.


Následky fyzické likvidace živitele rodiny byly devastující pro celou rodinu. Pravé martyrium pro zbylé členy rodiny mělo však teprve přijít.

Fašistická mašinérie dál požírala vše, co jí padlo do chřtánu. Již měsíc po smrti Antonína Boušky, dne 30.května 1942, shodou okolností ještě předtím, než byl vystaven úmrtní list, ten má datum až 1.června 1942, zastihla manželku obsílka od Der Bezirkhauptmann Oberrat der polit.Verwaitung, ve věci: Antonín Bouška, Zajištění majetku – zákaz disposice. Týkala se samozřejmě: „das Haus in Suchdol Budowetzgasse Nr. 22“. I když číslo popisné není správně uvedeno, není pochyb o tom, že dům již nepatří ani paní Bouškové…
Zajištění majetku-zákaz dispozice.

Bude ji stát ještě mnoho úsilí, aby mohla být alespoň nájemnicí a mohla alespoň prozatímně spravovat tyto hodnoty s péčí řádného hospodáře až do dalšího rozhodnutí Geheime Staatspolizei, Staatspolizeileitstelle in Prag.
Další obsílka od Okresního soudu, Bezirkegericht in Zivilischen für Prag-Nord, na sebe nenechala dlouho čekat: „Urkunde über die Bestellung zur Vormünderin“ – Listina o ustanovení poručnice (§§ 198 a 206 obč. zák.).
Ustanovení poručnice.
Zde uvedeny povinnosti, týkající se vlastního syna, vyplývající z ustanovení, vydaného 24.7.1942.

Dne 26.9.42 zasílá Všeobecná důvěrní akciová společnost vyrozumění nájemníkům ve věci Správa domu v Suchdole čp. 242:
Pánům nájemníkům! Oznamujeme Vám tímto, že jsme převzali od 21.VII.42 správu shora uvedeného domu … atd.
Převzetí správy domu.

Také vyúčtování nájemného za kvartál začalo chodit. Vyúčtování nájemného za dům.

Jenom „hypotekární dluhy“ tetě nikdo neodpáral. Ostatně splácela ještě dlouho po opětném nabytí státní samostatnosti. Někdy se režimy mění, dluhy však zůstávají… Mnozí přišli o víc.

Co je to proti starému Kolbenovi, který se dostavil s kufříkem akcií „svého“ ČKD k deportaci do Terezína, kde také 3.7.1943 skončil.

Ani dílna ve Vršovicích nezůstala ušetřena. Majetek použit k likvidaci, dluhy zůstávají.

Převod správy majetku dílna.


A tak šel život dál, od jedné hrůzy ke druhé.

27. května 1942 atentát na Heydricha, jeho smrt a teatrální pohřeb.
10.6.1942 vyvraždění a vypálení nedalekých Lidic, kde někteří suchdolští také měli příbuzné.
18.6.1942 hrdinská smrt parašutistů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje.
30.7.1942 zastřelení dalšího suchdolského odbojáře Josefa Behenského.
4.9.1942 poprava biskupa Gorazda, včetně dalších z personálu kostela a představitelů církve.

Každý den přinášely oficiální zprávy seznamy popravených. Stovky popravených každý den. Tisíce nešťastných, den co den.

Odhodlání lidí zahnaných do kouta dosahovalo značných rozměrů. Když přicházeli zbědovaní uprchlíci z transportů, mnozí Suchdoláci je ukryli a zachránili tím jejich životy.
Čtyři Polky z transportu z Osvětimi našly svůj asyl v domku v polích mezi Budovcem a Starým Suchdolem. Přečkaly pár měsíců do konce války.
Dodnes si však s jednou z nich píšeme, ale to již je jiná historie. Děda si chtěl Lodžu nechat za vlastní, když doma již nikoho neměla. Ale táhlo ji to domů. Napsaly potom, že dobře dojeli do Katovic, Varšavy… Lodža psala i dál, pak její syn, vnučka. Občas se vídáme.
Vysvobození přišlo až příliš za dlouho. Děda nebyl tři dny doma, když to prasklo. Údajně byl spatřen na jakémsi náklaďáku s ozbrojenci křižujícím Prahou. Musel to řádně vyúčtovat.

A co potom? A potom co?

Budou nějaké náhrady? Podejte si žádost. Doložte zatčení, důvody, ztrátu živnosti, vše nutno dokladovat.
Potvrzení o vrácení živn. listu

Morální uznání přišlo:
„ČESKOSLOVENSKÝ VÁLEČNÝ KŘÍŽ 1939“, IN MEMORIAM, od prezidenta republiky, podepsán ministrem národní obrany generálem Svobodou

Další doklady o zániku živnosti, ztrátě majetku. Žádost o potvrz o likvidaci podniku gestapem .

Potvrzení o zatčení a úmrtí v koncentračním táboře Mauthasen. Potvrzení o zatčení a věznění

Další morální uznání:
„PAMĚTNÍ ODZNAK Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních v Československé republice“, IN MEMORIAM. Pamětní odznak SOPVP-diplom 1947

Pamětní odznak SOPVP0 —diplom 1947

Osvědčení účastníkem národního boje za osvobození. Započítává se 2,5 roku jako příslušníku čs. dom. ileg. hnutí a 5 měsíců jako čs. politickému vězni.

Osvědčení účastníka národního odboje 1948)

Dá se vůbec utrpení kvantifikovat?

A ještě jedno morální uznání:
„PAMĚTNÍ ODZNAK DRUHÉHO NÁRODNÍHO ODBOJE“, „in memoriam“.

Pamětní odznak 2 národního odboje-diplom 1951

A byla to všechno vůbec pravda? Ale ano. I archivy o tom vypovídají.

Potvrzení o zatčení věznění a úmrtí 1995).


Jenom rodina Antonína Boušky se z toho již nikdy nevzpamatovala.
Teta Boušková sice pobírala skromný vdovský důchod, pracovala dál jako uklízečka. Syn Jaroslav se nikdy neoženil, pracoval jako údržbář, naposledy u Správy studentských kolejí na Strahově. K stáru se o něj starala jeho sestřenice. Tak se stalo, že všechny historické písemnosti zůstaly u nás.

Zaznamenal: B. Sommer, vnuk sestry manželky Antonína Boušky.

Další ze jmen na suchdolském pomníku obětem okupace 1939-1945
článek v Suchdolských listech 4-2014, str. 26, 27


Pro web zpracoval: J. Jánský, aktualizace 2/2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.