Behenský Josef

Jména na pomníku—seznam
Čestní občané—seznam


Behenský Josef
Narozen: 28.8.1898, Chalupy u Přeštic
Popraven: 30.6.1942 , Praha

Dne 10.11.2016 mu bylo uděleno čestné občanství in memoriam.

Josef Behenský se narodil 28.8.1898 v malé vesničce Chalupy u Přeštic . Už to datum narození ho předurčovalo k něčemu výjimečnému.
Křestní list

Měl dva bratry – Jana a Karla. Jan padl v první světové válce a o Karlovi se budu zmiňovat dále.
Vyučil se strojním zámečníkem.   Výuční list

V roce 1925 se oženil s Annou Christelbauerovou.
(Foto poskytla M. Vaňhová)

Oddací list.

Po sňatku s Annou Christelbauerovou se přestěhoval na Suchdol.

Otec Christelbauer na ně přepsal polovinu domu v Novosuchdolské 10 a tím získal Josef Behenský domovské právo na Suchdole.
Domovský list

Pracoval v pražské Jawě, kde byl v roce 1942 zatčen.    Potvrzení


Co to byly politické důvody? Děda byl velmi statečný – byl aktivním členem spolku Kapitán Nemo.
Dokument  – člen odbojové skupiny „Kapitán Nemo“.

Více informací Karel Nejedlý – „Kapitán Nemo“


Na půdě suchdolského domu přechovával děda právě vysílačku.

Děda byl zatčen a odvezen do pankrácké věznice. Dochoval se jeho dopis, který odsud psal.

   Dopis

Někteří vězni se vrátili z Pankráce domů. A tak se stalo, že za babičkou přišel jeho spoluvězeň a divil se, jak to, že není děda také doma.

Všechny „na oko“ pustili, ale část vězňů odvezli na Kobyliské popraviště, kde byl můj děda 30. 6. 1942 zastřelen.
Seznam popravených
Úmrtní list


Kobyliská střelnice vznikla v roce 1890 na okraji vsi Kobylisy na sever od Prahy. Zprvu sloužila pro výcvik pěchoty, ale brzy se stala také výletním místem. Vojenské kapely tu pořádaly koncerty, byla zřízena konírna a cvičila se jízda na koni. Po 1. světové válce nacvičovaly na střelnici i měšťanské sbory, Sokol a další spolky.

Za 2. světové války zřídila německá správa Prahy v zadní části střelnice popraviště, přičemž na tuto práci nasadila mj. židovské pracovníky. Bývalá konírna se proměnila na poslední vězení odsouzených. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 tu byly odvetou denně popravovány desítky mužů a žen. Zvuky výstřelů byly záměrně přehlušovány spouštěnými motory autobusů a automobilů. Od 30. května do 3. července bylo popraveno téměř 540 osob, mj. Alois Eliáš, Vladislav Vančura, Evžen Rošický či skupina občanů Lidic. Dodatečně 4. a 5. září zde byli také zastřeleni představitelé Československé pravoslavné církve v čele s biskupem Gorazdem.

TŘICETPĚT DNŮ POPRAV NA KOBYLISKÉ STŘELNICI V PRAZE VIII.


Zachoval se text (neznámý zdroj), kde je popisována situace okolo zatčení a popravě J. Behenského..
Text


Prezident L. Svoboda dědovi udělil in memoriam vysoké vyznamenání–Československý válečný kříž . Dokument

Prezident Ludvík Svoboda udělil in memoriam dědovi Medaili za statečnost.

Ministerstvo vnitra mu udělilo pamětní odznak.   Dokument

Čsl. válečný kříž 1939
Pamětní medaile 1951

Fotogalerie —z předávání čestného občanství.

DOKUMENTY:
Seznam dokumentů
Článek v Suchdolských listech č.3-2014, str 23

ZPRACOVALA:
Marcela Vaňhová—vnučka Josefa Behenského, 2014


Pro web zpracoval: J. Jánský, aktualizace 2/2022.

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.