Vzpomínky Jana Nováčka
Lokalizace v krajině
Půjdete-li dnes ulicí Dvorská (směrem od zastávky autobusu 147) a vkročíte na podlouhlou náves starého Suchdola, po pravé straně budete mít vjezd do Brandejsova statku. Avšak toto (jednostranně zastavěné) náměstíčko bývalo docela jinak tvarované, úroveň terénu bývala nižší a byl tady rybníček. (proto ten název „Pod Rybníčkem“) Dokud člověk výrazně nezasahoval do malebnosti původních tvarů a koloběhu vody, příroda fungovala rozumným a předvídatelným způsobem i během výrazných dopadů počasí. Dnes tomu tak již není a rybníček je zasypán. Přirozené koryto potoka mezi poli od Horoměřic zmizelo rozoráním mezí a zavezením terénních prohlubní. (jedna asi 20metrová část tohoto původního koryta v terénu mezi poli dodnes existuje, – je asi o 2- 3 metry níž než okolní navezený terén) Potůček částečně dodnes živoří v „dešťové kanalizaci“ v ulici Pod Rybníčkem a z podzemního zatrubnění se vynoří až na konci suchdolské zástavby v ulici V Údolí.
Při průtržích mračen je tento potůček skrze kanalizační vpustě bohatě zásobován vodou a mění se v pravý dravý potok, ovšem vpustě nedokážou pobrat masy vody valící se dolů údolím Suchdola, které o kilometr dál navazuje na potok v Tichém údolí. Tato říčka pak po dalším kilometru nebo dvou ústí do Vltavy)
Praktická připomínka tohoto původního geologického tvarování krajiny tedy nastává, dojde-li k velké průtrži mračen. To se pak valí voda po polích až od Horoměřického horizontu a dál po asfaltce ulice…té a té….(od zastávky autobusu 147), částečně absorbována již zmíněnými kanalizačními vpusťmi. Velkým dílem se však voda žene přes areál Brandejsova zámku a snaží se prodrat cestu co nejblíž místu, kde kdysi bývalo koryto potoka- tedy do ulice Pod Rybníčkem.
Výsledkem je, že díky lidsky a „sousedsky“ oblíbenému nešvaru zavážení rybníčků a potoků se masy vod hnaly jen několik metrů od místa, kde stával nejstarší dům na Suchdole. V těchto chvílích byla stavba přímo fyzicky ohrožená podemletím. Masy vody, bahna a nečistot se valily kolem. Nemylme se, naši předkové nebyli tak hloupí, aby si chalupu postavili do koryta potoku…(v těch místech se občas voda a bahno valí dodnes a odpovědní činitelé na stavebním odboru MÚ si dodnes marně lámou hlavu co s tím a nic nekonají, protože zpětná náprava lidské blbosti bývá zapeklitá)
Nejstarší dům na Suchdole byl obehnán kamennou zdí, ovšem zdí trochu „naivní“, protože rozpadající se nekvalitní opuka, i když prokládaná pevnými buližníkovými balvany by do dlouhé budoucnosti nápor dvacetileté vody neunesla.
Nemovitost jsem koupil od dědiců po staré asi devadesátileté paní. Domek byl velmi skromně, ale kompletně zařízený. Ve světnici v přízemí byla dvě malá okna, dřevěná podlaha a nízký trámový strop. Domek měl ještě obytné patro, kam vedly jen vnější zděné schody. Zde byla stylově zařízená manželská ložnice ze dvacátých nebo třicátých let, ale podle velkých hromádek pilin od červotočů pod nábytkem bylo jasné, že ji už po desetiletí nikdo neobývá. Malá kamínka „Lord“ v koutě velké a v celém domku jediné opravdu suché místnosti v zimě tuto místnost nedokázala vytopit.
V přízemní světnici byl v koutě velký starodávný sporák s plotnou. Byly tady dvě staré kredence a postel. Kuchyňské potřeby, hrnce, hrnky, oblečení…V místnosti na severní straně byla ještě malá dvířka vedoucí do komory a „koupelny“ se skoseným stropem. Tato podlouhlá místnůstka byla již částečně pod úrovní terénu a proto její delší strana nebyla svislá, ale výrazně nakloněná směrem proti tlaku zeminy. V „koupelně“ byla vana a koupelnová kamna, voda sem ale nebyla zavedena a nebyl tu ani odtok. Zkrátka a dobře, docela legrační koupelna (přistavěná zřejmě někdy v minulém století). Voda byla v domku jen na jednom místě. Umyvadlo v přízemí u hlavní světnice. Bylo tu umyvadlo a kohoutek s vodou, pod umyvadlem kbelík. Domek neměl kanalizaci, ani dešťovou.
V hlavní obytné místnosti- světnici byly mocné, věkem výrazně prohnuté, před staletími ručně sekané stropní trámy. (tak prohnuté trámy jsem nikdy předtím, ani potom v žádném stavení neviděl). Zdi byly skoro v přízemí skoro metrové, směrem vzhůru do patra se tenčily „po vzoru staveb hradů z písku“.
(moje zjištění a nálezy o konstrukci původního dřevěného srubu rozvedu příště)
Zahrádka byla malebná, zpustlá. Obkroužená ze všech stran pomalu se rozpadajícími opuko-buližníkovými hraničními zdmi, v celkové délce asi 50 až 60 metrů (jedna ze zdí je již výše zmiňována v souvislosti s ochranou před vodou). U domu byla stará hrušeň. Dřevěné kůlny na uhlí atd. se opíraly o severní opěrnou zeď podepírající silnici v místě zvaném „Myší díra“. Psí víno šplhalo po hrušni i po zdech, panoval tu klid a mír smířeně odcházejících staletí.
O tajné chodbě (4.4.2022)
Když jsem v roce 1985 přišel do starosuchdolské Hájenky, panovala mezi lidmi legenda, že z domu vede „tajná chodba“. Opravdu tam cosi, co k tomuto názoru lidi inspirovalo bylo. Z přízemí hájenky do zdi vedly malé dveře směrem na sousedův pozemek a pod jeho stodolou se chodba stáčela doleva směrem na sever. 13 úzkých schodů vedlo pod nízkým klenutým stropem dál více metrů. Chodba stále klesala a na konci byla příčně zazděná na cihlu. Prosekal jsem malý otvor, sondu. Byl jsem zvědavý jestli to vede dál, jak se povídá. Nebylo tam nic, jen hlína. Zase jsem otvor zazdil. Později, když probíhala rekonstrukce a bagrovaly se základy stavby, vchod do chodby z této strany definitivně zaniknul. Do betonu v základech jsem použil několik tun zachráněných opukových kvádrů z bouračky. Šance na výzkum případné chodby by však mohla nastat při bagrování v pod ulici Pod rybníčkem v místě zvaném „Myší díra“. Poloha a směřování předpokládané, byť pravděpodobně zcela zasypané chodby je vyznačena na masivní buližníkové opěrné zdi. Zazdil jsem v těch místech reliéf malého brozového Gryfa, abych usnadnil budoucím badatelům lokalizaci místa.
Jednou u mne zvonil starší pán , který přijel na kole a proutkem po vzoru studnařů a hledal podzemní chodbu. Tvrdil, že okolí je protkáno systémem podpovrchových nízkých chodeb, jakýchsi signalizačních či únikových cest z doby středověku. Přesně se nevyjadřoval- byly to prý přímky dodnes se vyskytující v okolí Tuchoměřic, Okoře…ovšem převážně zlikvidované hlubokou orbou a závaly. Kupodivu správně dokázal lokalizovat to místo zavalené chodby v „Myší díře“ v ulici Pod rybníčkem.
