V době Marie Terezie přišel do Prahy Franz Anton Leonard Herget (1741- 1800). Po absolvování gymnázia studoval na teologické a poté na filozofické fakultě pražské univerzity.
1 Foto wikipedie.

Rovněž navštěvoval přednášky na technice.
Po smrti profesora Sochora byl v roce 1767 jmenován ve věku 26 let profesorem inženýrských věd na Stavovské inženýrské škole v Praze.
Součástí výuky byla aritmetika, geometrie a trigonometrie.
Od roku 1784 vyučoval praktickou matematiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity.  [1]

 

2 Bývalá Hergetova cihelna rekonstrukce, 2001.
Foto Michal Patrný.

 

3 Restaurace Hergetova Cihelna, 2019.
Foto wikipedie.

Kolem roku 1780 založil na Malé Straně v Praze na břehu Vltavy nedaleko Karlova mostu cihelnu. Budovy Hergetovy cihelny stojí na Cihelné ulici dodnes a jsou památkově chráněny.
V roce 1788 byl jmenován vrchním stavebním ředitelem v Čechách. Na technice působil až do své smrti.  [1]

4 Cihly se zde vyráběly s vtisknutým reliéfem
s písmeny A H na ložné ploše.
[6]

Maxmilián Herget (1823-1893)
Vnuk F. A. L. Hergeta, působil jako podnikatel v průmyslu stavebních hmot a politik. Byl poslancem Českého zemského sněmu.  [1]
Max Herget  (starysmichov.cz)

Antonín Herget (1862-1918)
Jediný syn továrníka Maxe Hergeta (1823-1893).
V roce 1893 se stal spoludědicem majetku rodiny Hergetů, včetně cihelny v Bubenči.  [1]

Viz dále.


Cihelny v Sedlci

V Sedlci byly cihly vyráběny ve dvou cihelnách již v 1. polovině 19. století.
Tyto cihelny s několika hliništi vlastnil František Pštross a po jeho smrti dcera Anna Novotná.
Ta u cesty do Suchdola dala postavit dvě kruhové pece.  [1]

Tomuto tématu se věnuje kniha Zlatá Praha 2/2016, Kolkované cihly z území Prahy 6, J. Zavřel-Miloš Komanec.  [6]

 

5 Kniha Staletá Praha, 2/2016.
Foto NPU.

 

6 Kolkované cihly Pštrossovy cihelny.
Foto J. Zavřel, 2014.

V roce 1893 archeologický nález, železný hrot kopí pan Jíra, v místě první sedleské cihelně pana Kořínka. Tato cihelna nahoře na kopci před tím patřila paní Procházkové.
Pan Kořínek později cihelnu prodal firmě Herget.

V Sedlci údajně vyráběl cihly Ing. Karel Fišer (1844-1908), dříve než založil podnik v Letkách spolu s A. Dvořákem.
Karel Fišer + Dvořák  (fabriky.cz)

Chybí záznamy, že K. Fišer měl cihelnu v Suchdole. Rozporné jsou i názory pamětníků.
Pouze články prof. arch. Jiřího Štursy (1910-1995) se zmiňují o existenci několika cihelen v Sedlci v 19. století,
mezi nimi cihelna bratří Fischerů.

Vodítkem zůstaly katastrální plány a obraz Sedlce z roku 1916.
Na plánu 1875 zakreslena Unitaska s kruhovkou.
Na plánu 1906 je Kořínkova cihelna (zbouraná asi 1930) a skupina budov s další cihelnou – není znám majitel (možná Fr. Fišer – dle Šursy)  [5]

7 Prof. arch. Jiří Štursa.
(1910-1995)  [1]


Situace cihelen

 

8 Situace cihelen v roce 1916
Zpracoval J. Jánský.

 

9 Situace cihelen v roce 1925.
Zpracoval J. Jánský.


Cihelna Antonína Hergeta, Sedlec, ulice Přerušená (1)

V roce 1903 si A. Herget nechal vyplatit podíly z rodinné firmy a použil je na založení své samostatné sedlecké firmy. Koupil sedlecký velkostatek i s cihelnami.
Novou cihelnu dal postavit při železniční trati podle návrhu berlínské firmy Wilhelm Eckardt & Ernst Hotop.  [1]

Stavbu provedl stavitel Anton Möse ze Smíchova (1861-1932).
Byl pražský stavitel německého původu žijící v Praze, zakladatel stejnojmenné stavební firmy (Anton Möse).
Narodil se v Markersdorfu v Sasku (dnes Německo). V Praze byl nejprve inženýrem u firmy Ringhoffer na Smíchově.
V roce 1897 začal podnikat ve stavebnictví.  [8]
Stavba budovy cihelny v Sedlci započala v roce 1910 a v roce 1916 jí bylo přiděleno čp. 53.

Jinak Firmě Herget patřilo několik dalších objektů a pozemků v Sedlci i v Lysolajích.
Mimo jiné nechal postavit i dva velké dělnické domy při Kamýcké ulici vlevo do kopce, které byly zbourány v 70. letech.

 

10 Wilhel Eckard .(1845-1910)
[2]

 

11 Ernst Hotop .(1885-1904)
[2]

 

12 Hergetova cihelna, Sedlec, 1927.
[7]

13 Cihla s kolkem H z cihelny Antonína Hergeta v Sedlci.
Velikost 29 x 14 x 7 cm.
Nalezeno v ulici Podbabská v Dejvicích.
[6]

Mapa z roku 1912

Vznikly zde administrativní budova, tovární komín vysoký přes 40 metrů, kruhová pec zabudovaná do sušárny a strojová lisovna s generátorem jako její přístavby.

Antonín Herget, jako rytmistr na východní frontě, v březnu 1917 prodal všechny své nemovitosti protokolované firmě
Antonín Herget, cihlářské závody v Sedlci, spol. s r.o.a po jeho smrti roku 1918 získali jeho potomci z této firmy podíl.


1919—firma dala přistavět elektrárnu.
1920—výstavba nové kruhové pece s 24 komorami, kterou navrhl architekt Jaroslav Benedikt (-1940), kolaudace 1924.

1924—předpokládaná výroba pro rok 1924 byla 12 milionů cihel a 3 miliony tašek.
1928—byla pec rozšířena o dalších šest komor.
1929—zasáhla firmu hospodářská recese. Došlo k rozprodávání pozemků a ke snížení výroby o 25 %, velké neprodané zásoby.
1938—1948-cihelna byla v provozu po názvem Edifa-Herget, akc. spol.pro výrobu a prodej stavebních hmot.
1948—firma byla přidělena Československým stavebním závodům – závod Betonapro výzkum předpjatého betonu.
1954—v areálu sídlil Pražské cihelny n.p., později byl využíván jako skladiště stavebních materiálů.
Komín byl zbořen před rokem 1975.   [1]


 

14 Hergetova cihelna, ulice Přerušená, 2013.
Foto wikipedie.


VIDEO
 Sága rodu Hergetů—Také o cihelně v Sedlci  (ČT1, Z metropole, 2013)—odkaz na původní stránky.


Cihelna Unitaska (4)

Levá strana, od ulice Kamýcká, nad Sedlcem patřila katastrem až k dnešnímu Brandejsovu náměstí pod Lysolaje, a to až do roku 1962.
Teprve s výstavbou VŠZ došlo ke změně katastru.
Na území Lysolaj měla firma Herget a spol.( Antonín Herget, cihlářské závody v Sedlci, spol. s r.o. ) několik pískoven i několik cihelen včetně Unitasky.
V roce 1927 byly u Unitasky postaveny 2 nouzové domky pro dělníky.

 

15 Foto historiesuchdola.cz, poskytla Z. Kučerová.
Dělnické domky.

 

16 Foto historiesuchdola.cz, poskytla Z. Kučerová.
Dělnické domky.

 

17 Foto historiesuchdola.cz, poskytla Z. Kučerová.
Zaměstnanci v peci cihelny.

V roce 1937 firma Herget propůjčila pozemek na Unitasce na zřízení hřiště pro lysolajské sportovce (fotbalisty).
Nacházelo se zhruba v místě dnešního bazénu a přilehlého stadionu.

Kdy Unitaska byly zbouraná by se dalo odvodit, že někdy na začátku 50.let.
Neboť již v roce 1955 se započalo s výstavbou areálu zemědělky v místech Unitasky.  [3]


Mapa lokality—Unitaska v roce 1953

 

18 Výřez z letecké mapy z 50. let, na které je zachycena oblast bývalé suchdolské cihelny Unitas.
Barevně jsou vyznačeny jednotlivé části lokality na základě vzpomínek pamětníků.

Hlavním zařízením cihelny byla kruhová cihlářská pec, tzv. kruhovka, která byla opatřena vysokým komínem.
V horní části snímku je vyznačeno fotbalové hřiště, které bylo v prostoru vytěžené cihlářské hlíny.
Sprašová cihlářská hlína se vyskytuje v této oblasti v síle několika metrů. Cihlářská hlína byla postupně těžena, což vytvářelo terénní schod.
Ve vytěžené oblasti byla rovná plocha využita ke zřízení fotbalového hřiště.
( B. Sommer, 10/2014)


Fotogalerie sedlecké cihelny


ZDROJE
[1]  wikipedie
[2]  dachziegelarchiv.de
[3]  Obecní kronika Lysolaje
[4]  B. Sommer, 10/2014
[5]  Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce, Vladimír Laštovka, 1999
[6]  Kolkované cihly z území Prahy 6, J. Zavřel-Miloš Komanec, Staletá Praha, 2016/2
[7]  koda.kominari.cz
[8]  prazdnedomy.cz/domy/architekti/detail/4478
[9]  geoportal.gov.cz


J. Jánský, Z. Kučerová, B. Sommer, 12/2020

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.