Roztocký háj


Autor článku: Jiří Hanika, září 2017


Dobře skrytý anglický park

Každý hrdý absolvent Mateřské školy K Roztokům má jasno v tom, kde se v Roztockém háji mezi Suchdolem a Roztoky nachází bývalý anglický park. Co jen jsme si v něm nahráli! Nicméně anglický park, když ještě existoval, se ve skutečnosti nacházel jinde.

Nežli se pokusíme anglický park lokalizovat, je dobré si ujasnit, že v první polovině 19. století byl dnešní Roztocký háj vlastně bažantnicí přináležející k zámku (a velkostatku) v Roztokách. Severní okraj byl odlesněn a stejně jako svahy Tichého údolí sloužil především pastvě.

Kolem roku 1840 byla pořízena mapa tzv. stabilního katastru [1] , kde již nedávné znovuzalesnění pokrývá celou horní rovinu (boční svahy ještě ne), a to s výjimkou jednoho pole čtvercového až lichoběžníkového tvaru nesoucího číslo 284. (Toto pole je o 40 let později již mapováno jako pastvina; k tomuto pozemku se ještě vrátíme později.) [2]

Katastr Roztok tehdy mimochodem nekončil bažantnicí a i část polností na její suchdolské straně patřila tehdy k Roztokům – dodnes se tam proto říká po roztocku Za hájem či po suchdolsku K háji.


( Lokalita Na háji )

Nás zde bude naopak zajímat spíše vývoj jiné lokality, zvané Na háji, jak se říkalo v opačném, severovýchodním cípu Velkého háje (Roztockého háje). Z Roztok k suchdolskému Brandejsovu statku a dále do Prahy se tehdy šlo či jelo právě tudy – vozovou cestou přes Velký háj. „Na háji“ znamenalo zhruba tam, kde úvoz strmě vystoupal po hraně lesa a vstoupil dovnitř.


( Výletní restaurace Na háji–Bažantnice )

Roku 1839 bývalý pražský lékárník Josef Leder (od dědiců Josepha Löhnera [3]český překlad )koupil velkostatek a zámek v Roztokách, tehdy ještě vsi soustředěné spíše na Žalově. Svým vlivem prý přispěl k tomu, že v letech 1845–1851 byla právě přes Roztoky budována železniční trať z Prahy do Drážďan; a sám nechal v letech 1848–1849 zbudovat výletní restauraci Na háji, na skalní výspě či spíše zděné terase, nazvanou snad také Bažantnice [4] – bělostnou, sice přízemní, ale zdaleka viditelnou budovu přibližně čtvercového půdorysu vévodící celému údolí, jak je vidět na dobové fotografii v odkázaném dokumentu Fr. Černého [5] .

výřez z pohlednice

Nešlo o žádnou formanskou hospodu u silnice či u trati. Právě naopak, staré spojení Roztok s Prahou přes Roztocký háj bylo již v roce 1842 nahrazeno nově ve skále vylámanou silnicí u Vltavy a ostatně pozemkový magnát Leder vlastnil v obci hospod různého zaměření více. Po otevření výletní restaurace Na háji v roce 1850 ta dosud poměrně nová silnice podél Vltavy, či přesněji řečeno její dnes už neužívaná část mezi tratí a srázem Roztockého háje, sloužila i jako jakési parkoviště pro povozy pražských návštěvníků restaurace. Takto byla však restaurace provozována pouhé tři roky, což naznačuje, že přes úspěšné proniknutí do povědomí veřejnosti svá původní očekávání nenaplnila. V roce 1853 Josef Leder restauraci nechal přebudovat na obytný dům (do kterého sám přesídlil) a budova pak jakožto určité společenské centrum nadále sloužila již jen příležitostně při různých obecních slavnostech (Slavnost vánočního stromku, Slavnosti květin) a to nejméně do dvacátých let.

V mapách a vnímání místních je to i tak nadále restaurace (Wirtshaus).


( Anglický park u restaurace Na háji )

Bezprostřední okolí restaurace bylo roku 1886 upraveno do podoby anglického parku a tak je také o rok později zachyceno na katastrální mapě. Táž mapa ukazuje již v roce 1887 řadu menších hospodářských budov, z nichž budovy s tehdejším číslem 104 a 103 jsou na místě dodnes a slouží nyní k bydlení; první z nich požívá památkové ochrany a mám za to, že sloužila jako hájovna.

(Výřez této pro nás ideálně staré mapy je uveden jako obr. č. 3 ve článku Karla Sklenáře; [6] celý ten článek je vůbec velmi věrohodným, ač sekundárním, zdrojem k lokalitě Na háji.

Extenzivně totiž čerpá z podrobně zaznamenaných očitých svědectví pátera Krolmuse, amatérského archeologa toto místo navštěvujícím v letech 1851–1855 za účelem pravěkých vykopávek, zhusta těsně podmíněných právě již uvedenou stavební činností v místě.)

Do někdejšího anglického parku z roku 1887 se dnes dostaneme buď úzkou cestou mezi oběma dochovanými budovami, nebo obejdeme-li je z východní strany. Jakkoli park byl dlouho neudržován, především mohutné jírovce dodnes stojí tam, kam byly tehdy zasazeny. Projdeme-li parkem až na zděnou terasu na konci výběžku hřbetu směrem k Roztokám, najdeme ještě pozůstatky sklepní klenby restaurace. Je nutno si uvědomit, že restaurace byla podstatně větší, než její podsklepení; na druhou stranu nedosahovala celého půdorysu terasy, na níž stojíme. Představme si budovu širokou 25 metrů na terase široké cca 42 metrů.

Za první republiky již dávno bývalá restaurace už rodině Lederových nepatřila. Tehdy byla projektována přestavba budovy do poněkud většího půdorysu (šířka plánovaného průčelí 29 metrů), tří nadzemních podlaží, s tanečním sálem a množstvím hostinských pokojů; přestavba se však nikdy nerealizovala a dům spíše chátral.


( Masové hroby )

Anglický park a nedaleká pískovna se v roce 1945 staly svědky divoké popravy asi 30 osob německé národnosti, (viz článek Jiřího Plachého) [7] . Jak nedbale „souzeni“, tak nedbale i pohřbeni. O dva roky později suchdolský MNV neúspěšně usiloval o exhumaci a řádné pohřby těchto mrtvých vzhledem k zápachu z masových hrobů v pískovně. Vyhledání většiny hrobů, exhumaci a pietní uložení ostatků na vojenském hřbitově v Chebu se podařilo uskutečnit až v roce 2015.


V roce 1950 pak někdejší výletní restaurace vyhořela, upotřebitelný stavební materiál posloužil jinde, v roce 1951 se Velký háj stal součástí přírodní rezervace Roztocký háj–Tiché údolí; a z areálu hájovny se stal lesní závod.


( Anglický park coby zarostlá pastvina )

To vše nicméně neodpovídá představě o umístění „angličáku“ dnes již značně rozšířené jak na Suchdole, tak v Roztokách ( [8]   foto J. A. Votýpka).  Již dříve jsme zmínili lesem obklopené náhorní pole (později pastvinu) č. 284. Pastvina dnes již téměř zarostla lesem, což lze krásně sledovat na posloupnosti leteckých snímkování Prahy napříč druhou polovinou dvacátého století, a právě v leteckém pohledu je její obrys při pozorném pohledu rozeznatelný dodnes.  [9] Nezalesněná zbyla již jen malebná oválná loučka v místech, kde pěšina od Čihadel k Sedleckým skalám křižuje pěšinu lemující severozápadní okraj Velkého háje. V jednom ohnisku této elipsy roste dvojice dubů – v leteckém pohledu již korunami téměř splývají s obklopujícím lesem. V druhém ohnisku je do malého kruhu nahloučena směsice dřevin (javor, akát, líska, hloh a další) – v leteckém pohledu mohou klamně působit jako jeden strom – jediný zdánlivý solitér široko daleko.

Právě zde jsme v sedmdesátých letech měli „angličák“ s mateřskou školkou. Dnes jsou na louce znát spíše stopy jezdeckého výcviku a občasného kosení, bez nějž by ji již dávno ovládly akáty. Stopy po jírovcích bychom zde hledali marně, anglický park zde totiž nikdy nebyl.

Interregna mezi pastevectvím a náletovým lesem využila pestrá paleta keřů bující zejména směrem k Čihadlům; najdeme zde i nepůvodní druhy (šeřík), což nejspíše přispělo k chápání právě tohoto místa jako pozůstatku anglického parku. Příležitosti zkoumání, prolézání, schovávání v tomto místě nadchnou každého seriózního předškoláka. Do tohoto prostoru se také ze severu postupně zakousla pískovna původně zřízená pro budování výletní restaurace; původní úvozový vstup do pískovny leží jen asi dvě stě kroků jihozápadně od dodnes stojící bývalé hájovny.

Samostatnou právní identitu v katastru tato někdejší pastvina ztratila někdy po II. světové válce, stejně jako skutečný bývalý anglický park (s výjimkou zachovaných obytných budov a jejich zahrad). Snad pozemky kdysi spolu spadající pod roztocký velkostatek takto splynuly při vyhlášení přírodní rezervace v roce 1951, a zůstaly už spojenými i po restitucích na konci 20. století.


( Anglický park coby dubový les )

Místní název „anglický park“ [10] autentičtěji „angličák“ [11] se běžně vztahuje také k celému Velkému háji (případně – a paradoxně – s pominutím zástavbou odříznutého ostrohu Na háji). Toto použití je samozřejmě jen přenesené. S výjimkou míst již diskutovaných je zde druhově spíše chudý dubohabrový les, o němž máme sporadické doklady již od konce třicetileté války [12] .


Poděkování:
Cennou pomoc a metodické rady poskytli ing. Vladimír Hynek, dr. Jiří Plachý, mgr. Marcela Šášinková, dr. Jitka Šrejberová. Za autorovy omyly nenesou žádnou odpovědnost.
Autor neméně děkuje panu Josefu Jánskému za inspiraci a grafickou úpravu článku pro web.

Jiří Hanika, 9/ 2017


Zdroje:

[1] Mapa–stav kolem roku 1840Národní archiv, stabilní katastr
[2] Mapa–stav kolem roku 1880oldmaps.geolab.cz
[3] Joseph_Löhnerwikipedie (něm.), český text–přeloženo on–line překladačem
[4] Fotohádanka z Odrazu 2/06Odraz, č. 3, str. 34, 2006
[5] Restaurace Na háji–RoztokyFrantišek Černý, článek (www.historiesucdola.cz)
[6] Mohylové pohřebiště ve Velkém hájiKarel Sklenář, Archeologie ve středních Čechách 12, 2008
[7] Mrtví z druhého břehuJiří Plachý, 13.6.2014, časopis Odraz
[8] „Angličák“ umělá mýtina…foto: J. A. Votýpka, 2012
[9] Mapa–stav v roce 1953cenia.cz
[10] K. Šerpán…Karel Schestauber, 1.12.2012
[11] K. Šerpán …Odraz č.1, 2013, str. 13
[12] Roztocký hájprazskezstesky.cz
[13] Mapa–stav v roce 1938Městská knihovna v Praze
[14] Mapa–stav v roce 2015mapy.cz
[15] Roztocký zámekwww.roztoky.cz

Jiří Hanika, září 2017

Pro web zpracoval: J. Jánský, 9/ 2017

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.