Pražské povstání 1945

V Suchdole byl 13. 4. 1945 sestaven revoluční národní výbor

Josef Huml, předseda
Emil Hofman, místopředseda
G. Tichý, pplk. vedoucí vojenského odboru
Václav Dušek, št. kap.
František Prokeš
Zdeněk Hálek, ved. hospodářského odboru
Antonín Nový, zásobovací odbor
František Jílek, finanční referát
Karel Pergtold, kulturní odbor
Antonín Hotovec, zajišťování majetku Němců a kolaborantů
Václav Matyásko, bezpečnost a vyšetřování
František Sporník, sociální referát

Bylo dohodnuto, že dosavadní obecní úřad zůstane beze změny s dosavadním starostou Janem Blažkem.
Po vyhlášení revoluce funkci starosty převzal Josef Huml.

5. května dopoledne
Ředitel školy Karel Pergtold vyvěsil československou vlajku na znamení začátku revoluce.
Prvním úspěchem bylo odzbrojení německého vojenského oddílu v místním velkostatku. Tím byly získány další zbraně.
Revoluční národní výbor vydal provolání k občanům, aby se zapojili do boje za svobodu.

Byly zorganizovány hlídky a rozepsány v „Legitimacích“.

Kapitán dr. Jan Král rozhodl postavit barikádu na silnici mezi Kozími hřbety a Chumberkem. Ta potom značně zkomplikovala pohyb německým vozidlům a tankům.
Byly zajaty čtyři zásobovací povozy. Zabavený materiál byl uskladněn na statku. Německý letoun několikrát ostřeloval tuto oblast.
6. května barikáda pomohla odrazit ozbrojený německý nákladní vůz. Ten se obrátil a odjel k Černému volu. Tam narazil na odpor. Statenický revoluční výbor žádal Suchdol o pomoc.
Byl vyslán poručík Former se 7 muži do Statenic. V Černém volu došlo k bitce s další osmdesátičlennou německou jednotkou, ve které padlo 5 mužů z Černého vola a Únětic.

(Podrobný popis události lze nalézt v níže uvedené knize na straně 128, 129.)

Boj o cihelnu Julisku
Nejvýznamnější událostí byl boj suchdolských občanů, spolu se sedleckými a podbabskými o cihelnu Julisku.
Bylo obsazeno skladiště zbraní, které byly z části poslány do Prahy.

6. května bylo k dispozici již 300 dobrovolníků z řad vojáků i občanů.
7. května se dvě čety, kterým veleli por. Tichý a por. Former, přesouvají do Horoměřic.
Zde major Mohapl sjednal s Němci kapitulaci.

Major Mohapl.

8. května se vracejí. Oba důstojníci s 20 muži byli dáni k dispozici revoluci v Praze.
9. května přijíždějí první taky přes Černý vůl a Horoměřice do Prahy. Několik tanků jelo přes Suchdol. Lidé je nadšeně vítali.

Vítání Rudé armády v Kamýcké ulici..
Vojáci Rudé armády v Roztockém háj. Zde zůstali 5 dní.

V Suchdole vycházel časopis „Hlas revoluce“.  

 

Lazaret
Na Suchdole byl zřízen lazaret. Jeho správou byl pověřen drogista Karel Kulhan.

Maďarští lékaři měli obstarat zařízení operačního pokoje a rentgen. Po stránce odborné a technické byl lazaret skvěle vybaven.
Lékařské služby se ujali MUDr. F. Kumpošt a MUDr. S. Flanderka.
Stravování obstarávali Vojtěch Jakubův a Josef Bartůška.

Německá vojenská sanitka v Suchdole, 1945.
Německá vojenská sanitka, veterán 2024.
Popis sanitky.

Do lazaretu přicházeli lidé z okolí, uprchlí vězni z trasportů. Ale také transport 20 zraněných německých vojáků.

Po revoluci byl dozorem pověřen prof. dr. O. Pokorný. Za dobu trvání bylo zde ambulantně ošetřeno 1 800 osob a 127 v lůžkové části.
Jelikož lazaret nebyl zřízen se souhlasem ministerstva zdravotnictví, byl z nařízení ONV 20. 7. 1945 zrušen.

Po revoluci
Předsedou národního výboru byl zvolen Josef Huml.

Bylo odsunuto 27 německých rodin (61 příslušníků). Jejich domy byly zabaveny. Správcem byl ustanoven Prokeš.
Movitý majetek byl rozdělen mezi 1 800 suchdolských občanů a z části ONV.
Mnoho zásob bylo rozkradeno.

Přisluhovači, udavači, vlajkaři byli zajištěni a umístěny ve dvoře a různě souzeni.
Jako zrádce byl odsouzen Josef Eder a popraven 22. 10. 1945. Zavinil smrt 5 osob.

FOTOGALERIE:
 Pražské povstání 1945
ZDROJE:
Suchdolská kronika.
Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce, V. Laštovka, 1999.
Fotografie, dokumenty, vzpomínky pamětníků.

Zpracoval Josef Jánský, aktualizace 8/ 2024

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.