Vladislav Soukup

Zpět-Paměť Suchdola—osoby

Narozen: 16.10.1904
Zemřel: 20.3.1991

Učitel

Na svého otce vzpomíná Vladimír Soukup.

Učitel

Otec začínal svoji učitelskou dráhu v českém pohraničí. Před 2.světovou válkou se přestěhovali s matkou do Suchdola u Prahy, později pak do Sedlce.
Působil od r.1939 v suchdolské škole napřed v obecné, později na měšťanské, která sídlila v budově dnešního místního úřadu nad poštovním úřadem.

(foto poskytl V.Soukup)
Učitelský sbor v roce 1940
V.S. stojící druhý zprava

Získal aprobaci pro 2.stupeň pro estetickou výchovu, obor výtvarná výchova a hudební výchova, později též matematiku.
Dálkově studoval na pedagogické fakultě Karlovy university v Praze u prof. Cyrila Boudy a H. Salcmana.
Absolvoval tříleté studium pro pracující na Umělecko—průmyslové škole v Praze u prof. Viktorina.

Od r.1955 vyučoval na základní škole v Praze 1, Josefské ul., později na gymnasiu na Strossmayerovu náměstí v Praze 7.

Hudba

Jako ušlechtilý a krásu milující člověk pěstoval též hudbu. Studoval harmonii a kontrapunktu u nár. umělce J.B. Foerstra, kde se věnoval jak skladbě, tak i vokální sborové.

Ve svém volnu doma sám muzicíroval, někdy spolu s budoucím hudebním skladatelem Václavem Hálkem.
Uměl hrát na piano,varhany, harmonium i housle.

Nesmím zapomenout ani na jeho hudební aktivitu, t.j. byl dlouholetým členem Pěveckého sdružení pražských učitelů a s tímto velikým kolektivem procestoval při četných zahraničních zájezdech celou Evropu od polárního kruhu po Středozemní moře.
Jeho sytý bas vévodil celému sboru.


(foto poskytl V. Soukup)
Sbor ve Smetanově síni.
V.S. označen šipkou.

V kapli Nejsvětější trojice v Sedlci, kam často docházel, utvořil kolektiv 9 lidí, se kterými nastudoval Rybovu vánoční mši a tuto na Vánoční svátky zde presentoval.


(foto poskytl V. Soukup)
Před kaplí Nejsvětější trojice v Sedlci v roce 1951.
V.S. vpředu první zleva

Malování

Pokud jde o jeho techniku malby, šlo napřed o olejomalbu, později měl zálibu v tužce, pastelu a v neposlední řadě akvarelu.
Šlo o novátorskou techniku odlišnou od obvyklé, t.j. práce na stále mokrém papíru na velké ploše. Výsledkem pak byla měkkost barev i celková měkkost obrazu.
Většinou si vybíral náměty v přírodě a to tak, že nikdy neskicoval , aby obraz dotvářel později doma, ale vše zpracovával ihned na místě.
Jeho výtvarný rukopis lze považovat za zcela realistický, bez jakéhokoliv zjednodušení nebo překomponování. Je to jakýsi sklon k jakémusi novodobému impresionismu.

Doma se setkával a o výtvarném umění často hovořil se svým kolegou R. Papežem.

Barabizna u Fiedlerů
olej, 1957
Kaple sv. Václava,
tužka, 1959
Staré Vršovice
akvarel, 1957
Adršpach, akvarel,1986
Kaplička v Sedlci
tužka, 1952
Vrtbovské zahrady
kolor. perokresba,1975

Zaujat krásou oken Svatovítského chrámu sepsal studii, věnující se hodnocení jejich estetického účinku nejen po stránce obsahové, ale i po stránce technické. Vše konzultoval s umělci M. Švabinským, K. Svolinským, C. Boudou, ale i se sklenáři těchto oken.
Bohužel tato studie se nedočkala vydání, přestože byla kladně hodnocena některými odborníky. Pochvalně se o ní vyjádřil i kardinál Tomášek.

Mohl bych se zmínit i o mnohostranných zájmech tatínka na př. o jeho článcích, usilujících o ochranu přírody, památek a pod.
I jeho tvrdým odporem proti stavbě přehrady na řece Vydře na Šumavě, se nakonec tato věc neuskutečnila, a krása zdejší údolí zůstala zachována nám i budoucím.

Pro své politické smýšlení a svojí účastí, jako věřící, návštěvami církevních zařízení byl tehdejším režimem persekuován a nikdy nebyl přes svou dlouholetou pedagogickou praxi a zkušenost ustanoven vedením školy nebo dokonce se stát i školním inspektorem.

Byl skromným a poctivým českým kantorem s láskou ke svému zvolenému životnímu poslání.

Vladimír Soukup, 2/ 2015 (syn V.S.)

Článek v Suchdolských listech 3/ 2015, str.24,25

Zpracoval: J.J. (12/ 2021)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.