Matěj Chaluš

Zpět-Paměť Suchdola—osoby

Narozen: 29.4.1875, Břežany

Zemřel: 13.3.1941, Suchdol

Dělník

Informace a fotografie o dědovi své ženy shromáždil Pavel Vaniš (3/2018).

Do 1. světové války odešlo celkem 134 suchdolských občanů.

Matěj Chaluš byl odveden mezi 6.4. a 6.5. 1915 k 11. polnímu pluku rakousko-uherské armády. Zajat byl dne 22.7.1916 u Monte Zebbio.

  Bitva na Monte Zebbio 1917  (pdf)

Do legií se přihlásil 31.8.1918 v Sulmona.

Zajatecký tábor Fonte d´Amore poblíž Sulmony vznikl v roce 1916 jako místo internace pro přibližně 5 500 příslušníků rakousko-uherské armády, kteří za 1. světové války padli do italského zajetí.
Součástí tábora byla i vojenská nemocnice.
Velké množství českých zajatců (cca 1 000), internovaných v tomto táboře vstoupilo v roce 1918 do řad Československých legií v Itálii.

Zařazen do legií byl dne 21.9.1918 k 35. duálnímu polnímu pluku Foligno.

Pohlednice na frontu
od jeho sestry Josefy
1918
Pohlednice na frontu
od jeho sestry Josefy
1918 (revers)
Pohlednice pro M.Ch.
od švagra, 1918
Pohlednice pro M.Ch.
od švagra, 1918 (revers)

V období od 3. března 1918 do 16. dubna 1918 bylo okolo 9500 dobrovolníků a zajatců rozděleno do sedmi praporů. Češi a Slováci v pracovních sborech sloužili neozbrojeni a často ve svých původních rakouských uniformách opatřených pouze červenobílými páskami.

Dne 13. 9. 1918 byl založen 35. pluk čs. legií Foligno.
Československá legie posílená novým plukem č. 35, kam byli zařazeni noví vojenští dobrovolníci.
35. pěší pluk tvořili z velké většiny nemocniční rekonvalescenti.

10. října 1918 vyšel rozkaz nejvyššího italského velitelství o tom, že má být jednotka přesunuta k frontě opět poblíž Piavy.
24. října započal útok v oblasti střední Piavy.
27. října se Italům podařilo prolomit frontu na horní a střední Piavě.
Začalo se jednat o příměří, které mezi sebou nepřátelské strany uzavřely 3. listopadu 1918 ve 3 hodiny odpoledne.

Československé legionářské vojsko v Itálii během listopadu 1918 vzrostlo na armádní sbor, který měl přes 20 000 vojáků.
Na 8. prosinec 1918 byla naplánována slavnostní přehlídka příslušníků armádního sboru v Padově. Přísahy nové republikánské vládě před italským králem Viktorem Emanuelem III. se zúčastnila celá legionářská jednotka o síle 6 pluků, jimž Italové odevzdali prapor.
Nedlouho poté dostali českoslovenští vojáci příležitost, aby se poprvé ukázali jako vojáci svobodného státu, a to při jeho samotné obraně.

Do Československa odjížděly nejprve pluky, které se nacházely v severní Itálii poblíž Padovy.
Poslední transport vojáků armádního sboru odjel 26. prosince 1918.

V italském Folignu však nadále zůstávaly velitelství, nemocnice i různé úřady a také množství starších, popřípadě v boji již neschopných.
V březnu 1919 se i zbylí vojáci dočkali vytouženého odjezdu do vlasti.

Matěj Chaluš v lazaretu
Itálie, 1916
označen šipkou
Matěj Chaluš v roce 1934
označen šipkou
Potvrzení o účasti v legiích

Pavel Vaniš, 3/ 2018
(Pro web text zkrácen, J.J.)
ÚPLNÝ TEXT  (pdf)
Zpracoval J.J., 4/2018

ZDROJE:
rodinný archiv Dr.Zajícové-rozené Chalušové
Vojenský ústřední archiv

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.