Jan Denk

Zpět-Paměť Suchdola—osoby


Narozen: 26.12.1896, Sušice
Zemřel: 29.4.1953, Praha

Ředitel Elektrických podniků

Na svého dědu vzpomínají Monika Seifarthová a Andrea Kadeřábková. (10/2015)

Narodil se v Sušici staviteli a radovi města Sušice panu Raimundu Denkovi a paní Anně Denkové (rozené Fialkové), dceři sušického hoteliéra, který byl majitelem dodnes známého HOTELU FIALKA.

Jan Denk (vlevo), Raimund Denk, otec (uprostřed), 1918

V době první světové války absolvoval nejprve námořnický výcvik na lodi S.M.S. Alpha torpedoschoole v Pule.

Po absolvování výcviku byl pravděpodobně převelen na chráněný křižník S.M.S. Kaiser Franz Joseph I kotvící v Kotorském zálivu kde se jako štábní loďmistr (poddůstojník) a vedoucí strojovny zúčastnil vzpoury proti Rakousko-Uherské monarchii (1. – 3. února 1918).

Při potlačování povstání velící důstojníci posílali některé námořníky na jiné lodě. Proto byl můj děda dne 2.2.1918 opět převelen na loď S.M.S. Alpha kde začal vykonávat jemnou mechanickou práci. ¨

Pozdrav, v člunu J.D. nad šipkou
1917
Pozdrav, v člunu zadní strana
1917

Pozdrav z křižníku Alpha
1917
Pozdrav z křižníku Alpha zadní strana
1917
Pozdrav z křižníku Alpha 1917
J.D. třetí zleva pozdrav 1917
J.D. (vlevo) s kamarádem
1917
J.D. na slavnosti k výročí povstání
Praha 1948
J.D. (druhý zprava)
na slavnosti k výročí povstání
Praha, 1948
J.D. (vpředu druhý zprava)
na slavnosti k výročí povstání
Praha, 1948

V době povstání 5.9.- 9.9.1945 v Praze se významně podílel na opravě poškozeného el. zařízení 22kV v Dejvicích. Byla tím zasažena celá severozápadní část Velké Prahy.
K obnově dodávky el. proudu byl pověřen RNV v Suchdole. Za dramatických událostí se jeho skupině tato oprava podařila.
(Poznámka J.J.)

Zápis v obecní kronice  (Zpráva o činnosti elektrizační čety od 5.5. do 9.5.1945)

Po válce se stal technickým úředníkem, později technickým ředitelem Elektrických podniků v Bubenči.Elektrický proud i veřejné osvětlení nechal zavést nejprve na Budovec a v r. 1930 do celého Suchdola.

(foto www.novinky.cz)
Budova Elektrických podniků na snímku z roku 1934

Palác Elektrických podniků, kde Jan Denk pracoval, byl v té době jednou z nejmodernějších kancelářských budov v Evropě.
Architektonické řešení bylo na svou dobu velice pokrokové. Kvůli své důležitosti byl tento palác za druhé světové války natřen na černo, aby ho piloti bombardérů přehlédli.

Unikátní architektonické řešení budovy Elektrických podniků dědečka inspirovalo při navrhování vlastního rodinného domu v Suchdole.

  • 1931
  • 1932
  • 1934
1948

Funkcionalistický rodinný dům byl na svou dobu velice moderní.
Jeho zateplení zajišťovaly duté obvodové zdi. V zimním období byl ohříván horkým vzduchem vedeným šachtami ve stěnách domu do jednotlivých pokojů. Světlo do domu pronikalo americkými posuvnými okny, která se vysunovala pomocí lanek na kladce.
V ložnici byly dvě velké vestavěné skříně s vnitřním osvětlením. Ze stran v nich byla zabudovaná dvířka s výsuvnými policemi a světlem, toto důmyslné řešení plně nahrazovalo noční stolky.
Z kuchyně se podávalo jídlo malým okénkem rovnou do obývacího pokoje. Obývací pokoj byl osvětlen denním světlem prakticky po celý den. Nebyl ochuzen ani o světlo zapadajícího slunce, které se do pokoje dostávalo prosklenými dvoukřídlými dveřmi z haly velkým oknem. Jako podlahová kritina byly použity převážně dubové parkety a dlažba.
Děda vyrobil nejen formy na kužele a celou kuželovou balustrádu, tvořící zábradlí na balkóně zadní části domu, ale také obrubníky a desky na cesty v zahradě, ve které postavil i altán a zahradní vodotrysk.

V kavárně Slávii se seznámil s účetní paní Annou Polákovou, kterou si vzal za manželku a měl s ní tři děti:

-Anna Denková MUDr.  (provdaná Severová), primářka nelůžkového gynekologicko- porodnického oddělení v Berouně.
-Raimund Denk, inženýr v oboru chemie.
-Jan Denk (můj otec), stavební inženýr.

Nejmladší syn Jan (můj otec) a jeho bratr Raimund se ve zmíněném domě narodili.

Rodina Jana Denka v roce 1943.
úplně vlevo Anna Severová roz. Denková, vedle ní můj děda Jan Denk, vedle na židli moje babička Anna Denková roz. Poláková, úplně vpravo Raimund Denk a na klíně sedí nejmladší syn Jan – můj otec

Podílel se i na prvních projektech (zřejmě přístavby) základní školy.
Jeho vlastnoruční plány z té doby se nám bohužel do dnešních dnů nedochovaly.

Vpravo tužkou nakreslený návrh Jana Denka zamýšlené přístavby

V letech 1920- 1931 se pořádala sbírka na pomník obětem 1.světové války. I rodina Denkova přispěla.

SOkA Praha-západ, AO Suchdol) Památní kniha dárců, 1920-31
Deail z Památné knihy

Mezi záliby mého dědy patřily kresba, malba, tanec a sport.

V suchdolském Sokole předcvičoval gymnastiku a po něm i můj otec.
Babička vyprávěla, že rád bruslil.
V zimě nechal polít sportovní plochu v Suchdole, aby se dalo bruslit i tam..

Kresba v památníku
mé tety Anny Severové roz. Denkové
1940
Kresba v památníku, 1940
.
(Foto poskytl L.Laška)
klužiště u školy, 1951

Zemřel v 57 letech na zánět mozkových blan.

Monika Seifarthová a Andrea Kadeřábková (rozené Denková) vnučky J.D. (říjen 2015)
Zpracoval: J.J.

Viz také autorský článek   Suchdolské listy, 2015, č.4, str.26,27

ZDROJE:
rodinný archiv A.+ M. Denková

FOTOGALERIE:
Dobové fotografie   dobové fotografie, Boka Kotorská 1917-1918

ODKAZY:
Kalendárium: 1.-3. února 1918 – vzpoura slovanských námořníků v boce Kotorské   www.svornost.com
Převzatý článek z www.svornost.com , 1.2.2013 (*.pdf)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.