Anna Kloudová

Zpět-Paměť Suchdola—osoby

Živnost mlékařská

„A. Kloudová a dcery“

Zpracoval Bohumil Sommer, listopad 2014.


Stará chalupa—uprostřed vlevo, ta se šikmými stěnami
(Z pohlednice)

Suchdol se za posledních 100 let hodně změnil. Suchdol prošel také během 20. století bouřlivým vývojem, stejně jako bylo bouřlivé celé 20. století. Z původně zemědělské vesnice, přes dělnickou periferii průmyslové Prahy, prošel transformací až k modernímu velkoměstskému satelitu s vysokoškolským kampusem.
Není bez zajímavosti, jak to však bylo před těmi sto lety. Jaký je „genius loci“ tohoto místa? Co si v sobě nese? Naštěstí, jsou zde staré fotografie, je zde, v paměti přetrvávající, vyprávění těch, kteří tuto historii žili.
Pokud se vydáme do minulosti, prolétneme hektické 20. století, navštívíme poněkud pomalejší 19. století, pozastavíme se ve století osmnáctém. To ještě tehdejší Sukdol žil poklidným životem zemědělské vesnice. Žil takto po mnohá staletí. Vesnice byly tehdy naprosto soběstačné. Dokázaly si vyprodukovat vše, co k životu potřebovaly.
Vypěstovat tradiční plodiny, využívat domácí zvířata, vyrobit všechny nástroje.


V období, které nás zajímá, kam sahá paměť ústního podání, to již však bylo poněkud jinak. Dávno již byla zrušena robota. Dávno již byly vydány patenty Josefa II. Doléhalo uvolnění a stěhování lidí za prací. Končila stabilita C.K. mocnářství, tak věrně zachycená v díle Vladimíra Neffa „Sňatky z rozumu“ a následném filmovém přepisu.
Bylo nutné postarat se nějak o své děti, najít si své místo na slunci. Najít nějaký neobsazený segment v tržním prostředí. Vesnice několik takových segmentů poskytovala. Kromě jiných živností, naskýtala se jako životaschopná – živnost mlékařská.
Náš příběh pojednává o živnosti mlékařské. V tomto případě, jednalo se o jakousi „živnost vázanou“. Nikoliv snad vázanou určitými nařízeními nebo regulemi.
Byla však jakýmsi způsobem vázána k sídlu živnosti, což znamená zde k tzv. „staré chalupě“. Na obrázku ze staré pohlednice je „stará chalupa“ zachycena uprostřed obrázku vlevo, se šikmými stěnami. Jinak, Sukdol č.p. 2, údajně nejstarší zdejší stavení.
Kdo zde onehdá bydlel, provozoval zároveň živnost mlékařskou. Nutno ovšem podotknout, že ve staré chalupě bydlela v horním patře ještě jiná mnohočlenná rodina.
Dole přebývala 7-mi členná rodina Kloudova, kde ve světnici otec ještě truhlařil, než mu jeho 3 synové vedle staré chalupy postavili malý domeček, do kterého přestěhovali truhlářskou dílnu.
Objekt byl tehdy ve vlastnictví místního obchodníka jménem Diamant, který byl zároveň
provozovatelem krámku u schodů pod zvoničkou. Obchod mlékem, obnášející rozvážku
mléka zákazníkům, byl součástí tohoto obchodního řetězce.
Služba zákazníkům spočívala v tom, že dostávali čerstvé mléko až domů. Určité zákazníky rozvážková služba měla. Byla zde řada restaurací, jistě nějací pekaři, i když chléb pekly hospodyně samy. Mléko je ostatně tekutinou širokého použití.

Suchdolské mlékařky 1913:
Anna Kloudová a dcery, Anna (14) a Marie (18).

Podnikatelský projekt byl asi takovýto: Mléko se nadojilo u dodavatelů, v suchdolských statcích. Bylo potřeba jej odebrat a dopravit na místo určení. Akční rádius rozvážky mléka sahal však až do Podbaby a Bubenče.
Jak je patrno z dokumentárního snímku, přepravní množství bylo značné. Pro značný objem nákladu bylo nutné využívat potahu a vlečného vozu.
Tažnou sílu obstarávali dva urostlí suchdolští tahouni, mlékařští hafani, Hektor a Rolf.
Není ovšem známo, co se dělo, když spřežení potkalo kočku. To však bylo úkolem posádky, aby spřežení ukočírovala za všech okolností. Je pravděpodobné, že soupravu bylo třeba místy intenzivně brzdit. Proto zřejmě kompletní obsazení čítalo 2 psy a 3 osoby. Není rovněž známo, zda po štrapáci do Bubenče mlékařky neprodávaly již zároveň máslo. Ale i to mohl být sortiment k prodeji, společně třeba i se sýrem, tvarohem, nebo drůbeží, kterou si zákaznice objednaly.

Hektor, nebo Rolf využívající každé volné chvilky k intenzivní regeneraci sil.
Marie Kloudová v roli mlékařky
(Před 100 lety)

Anna Kloudová a dcery „mlíkařily“ cca od přelomu 19. a 20. stol. do začátku 1. světové války, kdy bylo zaveden přídělový systém.
Následně byla živnost i s objektem přenechána jinému provozovateli.

Komu by však po ránu nezpříjemnil den následující výjev ?


Text: B. Sommer, 11/2014
Foto mlékařské živnosti „A.K. a dcery“ poskytl: B.S.
Foto z pohlednice Sukdol – poskytl O. Jirka
www.historiesuchdola.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.