JUDr. Navrátil Ladislav


Narozen:   27.6.1892, Náhle
Zemřel:   14.12.1980, Jindřichův Hradec

Moravský spisovatel, regionalista, redaktor, národohospodářský odborník

Autor knihy Suchdol a kraj poznamenaný dávnověkem, vydanou v roce 1964. Z ní čerpalo a čerpá mnoho autorů, kteří se zabývají historií Suchdola.
I tento web využívá, jako zdroj, tuto knihu.

Náhodně nalezená fotografie Ladislava Navrátila. Byla vložena v této knížce v krabici před jedním antikvariátem.

Foto poskytla Z. Kučerová.


NA KOHO BYCHOM NEMĚLI ZAPOMÍNAT

Marcela Vaňhová (roz. Borýsková)

Na Suchdole žilo mnoho význačných lidí. Ale dnes jedna moje osobní vzpomínka.
JUDr. LADISLAV NAVRÁTIL, kdo si toto jméno spojí s malou útlou knížečkou o historii Suchdola, ví, o kom bude řeč.

Vynikající moravský spisovatel regionalista a národohospodář se narodil se 27. 6. 1892 v Nákle u Litovle.
V Olomouci vystudoval gymnázium, dále pak studoval práva a státovědu na Karlově Univerzitě a na univerzitě ve Štýrském Hradci. V Praze byl promován doktorem práv. Stal se osobním tajemníkem bývalého ministra obchodu Dr. Ad. Stránského.
V roce 1919 byl jmenován tiskovým referentem ministerstva obchodu a stal se tu vrchním odborovým radou.
Od roku 1920 byl vedoucím redaktorem národohospodářské části Národní politiky. Jeho články byly věcné, založené na faktech, vynikaly slohem a logickými závěry.
Napsal také několik odborných a populárních publikací (Od výrobce ke spotřebiteli, Jak se tvoří ceny?, Železnice a automobil aj.).
Svou beletrii zaměřil na Hanou a Hanáky (Z hanáckých novin a gruntů, 1923, Hanáci jací jsou a byli, 1931, aj.)
Roku 1934 založil Hanácký národohospodářský sbor, za což ho v Praze nazývali hanáckým konsulem. Během války uveřejňoval črty z hanáckého prostředí pod pseudonymem Láďa Náklov (podle rodné obce, z níž pocházel i student Jan Opletal).
Přispíval do Lidových novin, časopisu Pozor, Selských listů a deníku Lidové demokracie.
Byl nositelem vyznamenání za zásluhy o rozvoj československo-francouzských vztahů.
Před okupací opustil státní službu i redakci a stal se vrchním ředitelem akciové společnosti Fischmannových skláren. Před odchodem do důchodu pomáhal budovat náš polygrafický průmysl a sepsal i Dějiny knihařských závodů.

Později se věnoval historii Suchdola, pro niž ho získal archeolog Jaroslav Böhm, který se věnoval historii celé oblasti a doktoru Navrátilovi vše popisoval.
Nebýt jeho předčasné smrti, asi by tuto knihu napsal sám Böhm. A tak všechny tyto vzpomínky a objevy sepsal právě Ladislav Navrátil za přispění dalších pamětníků a mnoha dalších pramenů.
V důchodu i nadále psal články, ale i povídky, romány a divadelní hry. Zemřel na štědrý den roku 1980.

Na jeden život docela dost, že?
A proč zrovna píši o doktoru Navrátilovi?
Za prvé – historii Suchdola myslím vylíčil dokonale a čerpám z ní dodnes. Vydaná byla v roce 1964 nákladem Osvětové besedy v Suchdole.
A za druhé – byl to soused. Bydlel naproti našemu domu v břečťanem obrostlém a poněkud chmurném domě. Moji rodiče si od něj půjčovali knihy. Byla jsem v jeho úžasné pracovně, plné zajímavých knih, častým hostem. Otec mi vždycky kladl na srdce, abych byla u něj hodná, že pan doktor je velmi vážená osoba. Nechával mne ve starých knihách listovat a laskavým hlasem mi spoustu věcí vysvětloval a popisoval. Škoda, že si můj mozek neuchoval nic z toho, o čem jsme si povídali.

Při této vzpomínce mě napadla docela zajímavá otázka. Kam se vlastně poděl jeho úžasný archiv a jeho knihy? Neměl děti, jeho žena už v té době myslím nežila. Věděl by někdo?

Našla jsem zmínku, že „fragment písemné pozůstalosti Ladislava Navrátila získal literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze v roce 1980. Obsahuje především rukopisy vlastní (díla věnovaná Hané, román z první světové války, divadelní hry, prózy a články, převážně zaměřené historicky, věnované osobnostem politického, vědeckého i uměleckého života).
Fond je uložen ve 2 archivních kartónech, zpracován pod přírůstkovým číslem 94/80 a zahrnuje hlavně 60. – 70. léta 20.stol“.

Marcela Vaňhová (roz. Borýsková), březen 2020
Zdroj: Badatelna.eu


Věnování v knize Ladislava Navrátila
Úvaha Michala Lobkowicze—2.2.2022


Pro web zpracoval J. Jánský, aktualizace 4/2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.