Kozák Václav

Jména na pomníku—seznam
Čestní občané—seznam


Kozák Václav
Narozen: 21.7.1910
Zemřel: duben 1945 (nezvěstný)

Dne 10.11.2016 mu bylo uděleno čestné občanství in memoriam.

Vzpomíná Jaroslav Kozák, syn V. Kozáka.

Jedno ze jmen, které je vytesáno na pomníku věnovanému obětem 2. světové války, který stojí před základní školou v Suchdole, je můj otec Václav Kozák, narozen roku 1910.
Byl synem horníka Josefa a matky Alžběty. Již v mládí se zajímal o dění v naší mladé první republice.
V šestnácti letech se již zajímal o rozdílné pracovní a životní poměry lidí a proto se zúčastňoval prací v dělnickém hnutí. Byl funkcionářem Komsomolu a zakládajícím členem sportovního spolku Rudá hvězda Suchdol.

(Foto poskytl J. Kozák )
RH Suchdol, 1926
V .Kozák stojící druhý zprava

(Foto poskytl J. Kozák)
RH Suchdol, 1930
V. Kozák nahoře uprostřed


V roce 1931, tedy v době předválečné republiky, byl otec vězněn tři měsíce na Pankráci za projev na Květnovém táboru lidu v Libčicích u Kralup.
Z Komsomolu přešel do KSČ, kde zastával různé funkce. Svoji ilegální činnost započal ihned v prvních měsících okupace, kde řídil ilegální skupinu v Suchdole.

Podruhé byl otec zatčen po atentátu na Heydricha na udání, kdy byl považován za Valčíka. Po zjištění totožnosti byl propuštěn.
Do odboje proti fašismu se zapojil v roce 1939 a působil v něm do doby svého zatčení, to je 25. 2. 1944. V odboji měl na starosti obce: Roztoky, Žalov, Lysolaje, Suchdol.

Roztocký časopis Odraz 11/2006, str.22

Jeho práce spočívala v roznášení letáků, opatřování ošacení, jídla, peněz a přechodného ubytování pro zběhlé vězně z transportů. Zúčastňoval se schůzek trojky.
Jeden čas ve svém domě ukrýval pana Antonína Hotovce ml. a pana Benetku. Za tuto činnost byl v době okupace propuštěn ze zaměstnání a proto přijal práci obchodního cestujícího.

Uprchlý ruský vězeň Michal, kterého ukrývali Mackovi (vlevo)
na návštěvě v roce 1964 před domem Mackových
zleva bývalý ruský vězeň Michal, p. Macková, p. Macek, Gertruda Kozáková, ???


Dne 25. 2. 1944 v ranních hodinách přijelo před dům mého otce auto SS s gestapem za účelem zatčení mého otce. Otec byl již v tuto dobu v zaměstnání, povolali proto četníka aby nás, jako děti hlídal. Tento četník byl sice Čech, ale udavač, díky kterému se někteří lidé dostali do vězení i koncentračního tábora.
V té době byl u nás doma otec matky, pan Babulík, který se snažil dát mému otci vše vědět, ale agilní četník nepustil nikoho z domu ven. Po zatčení mého otce probíhali u nás domovní prohlídky, pětkrát až šestkrát do měsíce po dobu šesti měsíců.
Otec byl vězněn v Pečkově paláci ( vyslýchán ), poté byl převezen do Pankrácké věznice a dále do Terezína. Z Terezína byl transportován do Norimberka, kde byl 22. 11. 1944 odsouzen k trestu smrti. Poprava nebyla vykonána z důvodu rychle se přibližující osvobozující americké armády.

Jeden z dopisů z pankráckého vězení
29.5.1944


Dne 25.4.1945 byl otec zařazen do pochodu smrti ze Straubingu do Dachau. Pochod smrti znamenal, že zbídačení, vyhladovělí lidé na pokraji smrti, museli bez jídla a pití ( vodu pili z louží a jedli plodiny z okolních polí- přičemž byli mnohdy zastřeleni jakoby na útěku) jít několik desítek až stovek kilometrů, popoháněny zbraní v rukou německých vojáků s největší krutostí. Ten kdo nemohl jít pro únavu či nemoc dále, byl na místě zastřelen a jeho tělo bylo ponecháno osudu. Doprovod vězňů tvořili většinou mladí němečtí vojáci, kteří si dlouhou chvíli krátili tím, že v době nudy postříleli i několik vězňů.

Můj otec byl naposledy spatřen spoluvězni Otou Musilem, Antonínem Hotovcem st. ze Suchdola a Josefem Kejmarem z Lysolají dne 30. 4. 1945.
Přes veškerou snahu v pátrání Mezinárodním červeným křížem a českými tiskovinami se nám nepodařilo najít otce ani jeho ostatky. Po neúspěšném pátrání byl můj otec k 30. 4. 1945 prohlášen za mrtvého.

Noviny, ve kterých byl uveden inzerát, 1946

Inzerát v novinách, 20.12.1946


Pan Václav Kozák byl jedním z mnoha lidí bojujících v ilegálním hnutí proti fašismu a neváhal položit svůj vlastní život za osvobození republiky, lepší budoucnost a svobodu pro příští generace.
A na závěr mé krátké zamyšlení:
Dnes mě přímo uráží počínání některých našich politiků, kteří například vyznamenávají utečené vrahy, kteří se neštítili vraždit naše občany ,jen aby se dostali ke zbraním a mohli se tak prostřílet na Západ. Podle mě vrah zůstane navždy vrahem.
Dnes se zapomíná, jak se žilo obyčejným lidem za první republiky, jak to bylo s prací, výdělky a kolik hodin se muselo odpracovat, aby se rodina uživila. Nebo kdo byl první zatýkán při obsazení republiky Hitlerem – komunisté a Židé. Jak kruté byly výslechy gestapem, např. v Pečkově paláci, který si můžeme i dnes prohlédnout ( katakomby ).
Zároveň je mi jasné, že majetek se neměl znárodňovat, ale mělo vše zůstat jak bylo řečeno v Košickém vládním programu z roku 1946. Poválečná léta byla zlá, nebylo co jíst, republika byla rozbitá a s jídlem se šmelilo. Ale pravdou je, že veškerý majetek zůstal v republice.
V dnešní době po sametové revoluci a privatizaci je spousta majetku rozkradená a zašantročená. Dnes se s nadsázkou říká, že co se nepovedlo Hitlerovi, povedlo se naší vládní garnituře. Další etapa našeho života nám ukládá, nezapomínat na naše občany, kteří se za fašistické okupace ukázali jako opravdoví hrdinové a za lepší budoucnost neváhali obětovat to nejcennější co člověk má, svůj život. Musíme to neustále připomínat mladší generaci, aby se tato zvěrstva nemohla už nikdy opakovat.
(Jaroslav Kozák, listopad 2014)


Navazující článek Jaroslava Kozáka (leden 2015):
Sedmdesáté výročí pochodu smrti ze Straubingu do Dachau, 25.dubna – 1. května 1945.


DOKUMENTY:
Tato stránka v pdf

Křestní list
Výuční list str.1 , str.2
Domovský list
Protektorátní legitimace
Pamětní odznak 1947
Rozkaz k zatčení, orig., 1944
Rozkaz k zatčení, překlad, 1944
Dopisy („motáky“) z pankrácké věznice 25.6.1944 1
Dopis z 25.6.1944 2
Dopis z 9.7.1944
Dopis z 20.8.1944 1
Dopis z 20.8.1944 2
Prohlášení za mrtvého, 1949
Potvrzení-účastník nár.odboje, 1995

FOTOGRAGIE
Osobní fotografie Václava Kozáka

ČLÁNKY
Jméno na pomníku-Václav Kozák   SL 2015, č.1, str. 22,23
70 let pochodu smrti.   SL 2015, č.2, str. 21,22


ZDROJE:
Kozák Jaroslav
Obecní kronika, 1.díl
Roztocký časopis Odraz


Zpracoval: J. Jánský , 8/ 2015, aktualizace 2/2022

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.