Plk. Fárek František


Narozen: 10.8.1894
Zemřel: 24.9.1973, Praha-Suchdol

Československý dobrovolník z let 1918- 1919.
V červnu 1919 tězce zraněn u Rožnavy.
V roce 1919 dostal Válečný kříž.


Před 2.sv.válkou bydlel v Břevnově a ve Střešovicích.
V roce 1939 si začali stavět s manželkou (Marie Ovesná, *1901) domek v Suchdole.


V roce listopadu 1921 nastoupil jako štábní kapitán do 2.oddělení hlavního štábu v Praze, které vedl pluk. Soukup.

V letech 1935-39 vedl zpravodajskou rezidenturu v Ústí n Labem (specifikovaná pro Německo).

V březnu 1939, jako důstojník hlavního štábu , byl pověřen řízením vojenské zpravodajské služby.
Zajišťoval spojení s ústředím v Londýně.

14.3.39 tzv. „Moravcova jedenáctka“ odletěla do Londýna, ale nechali v ČSR svoje rodiny, zajišťoval jejich odsun.

15. – 16.3.1939 spolu s Antonínem Longou předával zpravodajskou službu veliteli něm.zprav.služby abwehru v Praze.
Před tím byla provedena likvidace písemností, archivů a dokumentace.


Tři konšelé

Foto z knihy Stopy mizí v archivu
štábní kapitán František Fárek
*1894 +1973
Foto z knihy Stopy mizí v archivu
štábní kapitán Alois Čáslavka
*1899 +1963

Foto z knihy Stopy mizí v archivu
štábní kapitán Antonín Longa
*15.6.1905 – 4/1945 (nezvěstný)

15.3.1939 František Fárek, Antonín Longa a Alois Čáslavka založili skupinu „Tři konšelé“.

Skupina dodávala informace o německé armádě i polskému velvyslanectví v Praze .
Začátkem dubna 1939 se jim podařilo přes francouzskou ambasádu navázat styk s československou zpravodajskou skupinou v exilu vedenou plk. Františkem Moravcem.

20.4.1939 kpt.F.Fárku navštívilo Gestapo. Snažili se jej pod přísliby velkého platu nalákat ke spolupráci.
Když odmítl, přišli za pár dní znovu, a obrátili mu byt vzhůru nohama – hledali vysílačku.

V červenci 1939 získala skupina další spojení, tentokráte přes polskou ambasádu na polskou zpravodajskou službu.
Polákům předávali informace o dislokacích a pohybech německých jednotek v Protektorátu a na Slovensku.

Tři konšelé zůstali nezávislou skupinou.

Na stopu skupiny se gestapo dostalo při výsleších pozatýkaných příslušníků skupiny.
Během září a října 1939 agenti gestapa prováděli sledování podezřelých a začátkem listopadu 1939 udeřili.

6.11.1939 byli zatčeni F. Fárek a A. Longa, které Lidový soud v Berlíně odsoudil pro přípravu velezrady na deset let káznice a ztrátě cti.
A. Čáslavka zatčení unikl, neboť byl v době zatýkání ve Švédsku.

(Foto: Stopy mizí v archivu)
Dokument, uvalení vazby, 6.1.1940

(Foto: Stopy mizí v archivu)
Zatykač, 5.9.1940

Umísťován do věznic Moabit, Golnow.
18.12.41- převezen do bavorské pracovní káznice v Ebrachu.
3.4.1945- převezen do Straubingu. Zde zažil silné americké bombardování.
25.4.1945-nastupuje do „pochodu smti“ do Dachau.
30.4.1945-u Moosburgu byli osvobozeni Američany.

16.5.1945– Fr.Fárek se vrací domů do Prahy.


(Foto poskytl Jiří Fárek)
František Faitl, Marie Fárková,
syn Jiří, František Fárek (1945)

(Foto:www.mocr.army.cz)
zpravodajci v Londýně
zprava A.Čáslavka, Fr.Moravec

(Foto:Jan Bublík)
zpravodajci v Londýně s dr.E.Benešem
zleva Fr.Moravec, čtvrtý A.Čáslavka


František Fárek se po osvobození Američany přihlásil do zpravodajské služby.
Jako plukovník zde působil do roku 1948, kdy byl propuštěn.


VYZNAMENÁNÍ A OCENĚNÍ

Foto poskytl Jiří Fárek

Zahraniční:
„Officier d´ Académie“– čestný titul, udělený francouzkým ministrem nár.vzdělávání.
„Medaile Commémorative“– pamětní madaile udělená v Paříži direktoriem FIDAC.

Domácí:
Čěskoslovenká medaile za chrabrost.  (1946)
Československý válečný kříž 1939.  (1946)
Československá medaile za zásluhy I.stupně.  (1946)

Dále řada čestných, pamětních, záslužných medailí a odznaků.


Od roku 1948 byl často perzekvován včetně uvěznění nebo podstatným snížením důchodu.

(Poskytl Jiří Fárek)
Výměr sníženého důchodu, 1953


ODEZVY

„Stopy mizí v archivu“

Je autorem této knihy, kterou dokončil na jaře v roce 1973

(nakl.Vyšehrad, 1975).

(Foto poskytl Jiří Fárek)
F.F a Vladimír Ježek, spoluautor knihy (1972)
(Foto poskytl Jiří Fárek)
F. Fárek (1972)


„Přísně tajné“– spoluautorství rozhlasových pořadů z historie čs.zpravodajské služby,
(hovoří Miloš Kopecký a plk.František Fárek), první polovina roku 1969.
 časopis Českoslovenký rozhlas únor 1969 (pdf)


„Bankovní dům Daubner“– v roce 1988 uvedla Československá televize televizní inscenaci podle skutečných událostí.
Št. kapitána F. Fárka ztvárnil J. Hanzlík (režie Pavel Háša, scénář Oldřich Daněk).
  časopis  (8/ 1988, název nezjištěn) (pdf)
Česko-Slovenská filmová databáze  (odkaz)


Je pohřben na holešovickém hřbitově v Praze. 14

(Foto J. Jánský / 2015)


ZDROJE:
Z rodinného archivu prof. Ing. Jiřího Fárka CSc.
„Stopy mizí v archivu“, František Fárek, 1975
Vzpomínky PhDr. Bohumíra Glose

ODKAZY:
Vojenské zpravodajství  Ministerstvo obrany ČS (2008)


Zpracoval: J. Jánský 3/2016, aktualizace: 6/ 2019

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.