Prof. Dr. Ing Čejka Jan


Narozen: 1933, Vysoké Mýto

Architekt, pedagog, malíř Výrazně ovlivnil podobu Suchdola.


Autor: František Cinger

Jeho odbornou dráhu lze charakterizovat:

Student Fakulty architektury ČVUT (1953 – 1958).
Státní ústav pro projektování zemědělské výstavby Agroprojekt (1959 – 1963).
Asistent FA ČVUT u svého učitele prof. ing. arch. Františka Čermáka (1963/1964).
Bagdádská univerzita, Irák (The University of Baghdad, Department of Architecture Eng.) 1964/1965, opět po srpnu 1968.
Fakulta architektury ČVUT (dva semestry 1967/1968).
Betz Architekten, architektonické studio, Mnichov, Německá spolková republika (od 1969).
Technická univerzita Mnichov, NSR (Technische Universität München), obhajoba doktorské práce (PhD) na téma Islámská architektura – Tonnengewölbe und Bögen islamischer Architektur (1978).
Profesor, po roce děkan Fakulta architektury Ammán, Jordánsko (1979 – 1982).
Profesor Univerzita v Bejrútu, Libanon 1983.
Profesor základů designu, Technická univerzita v Münsteru (Fachhochschule Münster – 1984 – 1998, odchod na odpočinek).
Žije s rodinou v Grevenu, blízko Münsteru, Německo.


Vztah k Suchdolu

Podobu Suchdola ovlivnil jako málokdo.
V roce 1957 se zúčastnil anonymní soutěže na nový kampus budoucí Vysoké školy zemědělské (dnes Česká zemědělská univerzita).
Porota v roce 1958 vybrala jeho návrh. Při vítězství v soutěži vyhlášeném v dalším roce mu bylo 25 let!

O centrum výchovy i výzkumu v oboru zemědělství, budoucí Vysokou školu zemědělskou, se kromě Suchdola, tehdy obce za Prahou (součástí hlavního města je až od roku 1968) ucházela i další místa, zvláště Hradec Králové.
Odborná veřejnost ocenila v jeho koncepci:
1. myšlenku jasného zónování (zóna výuková, zóna dílen, stájí apod., zóna obytná).
2. převedení pravoúhlého systému hlavních komunikací do diagonálního systému situování objektů .
3. gradace výrazu i hmot směrem k ústřednímu motivu rektorátu a auly.


K Suchdolu váží prof. Čejku stále krásné vzpomínky na první významnou realizaci

Potěšil ho zájem internetových Suchdolských novin, které ho v roce 2016 „objevily“ v německém Grévenu.
Rád se vrátil do doby vzniku kampusu a vyslovil i vyznání k Suchdolu. Samozřejmě že se spojilo s jeho další životní a profesní poutí.


„Z fakulty jsem měl nadále v Suchdole tzv. umělecký dozor a často jsem byl na staveništi.
Při vůbec mé první návštěvě na něm na začátku výstavby všichni zúčastnění seděli ve stavební kanceláři a čekali a čekali, až jsem se zeptal, na koho se vlastně čeká.
„Na architekta,“ ozvalo se několik hlasů. „Ale to jsem já, odpověděl jsem. Oni si nedovedli představit, že tenhle chlapeček, vypadal jsem na svůj věk ještě mladší, má vést tuhle stavbu.
V době soutěže už stála studentská kolej (B, C, D) v hrubé stavbě a ty první tři domy u Kamýcké, o kterých se zmiňujete. Za ty nenesu žádnou zodpovědnost a tu socialisticko-realistickou kolej nebylo jednoduché do moderního areálu zabudovat.
Umělecký dozor jsem měl v Suchdole až do přelomu let 1964/1965, kdy byl Suchdol prakticky hotov a já jsem byl „vyexpedován“ Polytechnou na Universitu v Bagdádu, protože jsem uměl anglicky a protože tam právě vyhodili západní profesory, po šestidenní válce s Izraelem, a sháněli náhradu v Československu, Polsku a Maďarsku. To je ale už úplně jiný příběh.“


Titulní strana revue Architektura ČSSR, č. 5, ročník 1967,
kde publikoval Josef Pechar pochvalný rozbor suchdolského kampusu. (Autor projektu: Jan Čejka. Spolupráce na ZP: J. Janáčková, P. Švácha, J. Grus, † A.Minář, K. Kavalier, F. Suchrada, B. Halmi.
Spolupráce na PP: Štěpán, Kadoun, Vejdovský. Lanové konstrukce: Rudiš. Hlavní ing. projektu a dozor: Z. Levinský.)

Snímky v časopisu ukazující výslednou podobu staveb VŠZ

Otevřená cesta do srdce školy, v centru rektorát, vlevo aula, vpravo Provozně ekonomická fakulta,
za ní Agronomická fakulta.

Pohled na tyto stavby z výšky.

Oddělení plochy před rektorátem a aulou
a zahrady před Mechanizační fakultou.

Oddělení plochy před rektorátem a aulou
a zahrady před Mechanizační fakultou.

Unikátní stavba tzv. Kruháku se střechou
bez jediného opěrného sloupu, určená pro stroje.
Repro foto časopis Architektura ČSSR, č. , ročník 1967.


Vzpomínka na realizaci kampusu:

„K architektuře mohu jenom dodat, že ten racionální přístup s přiznaným skeletem a výplněmi byl tehdy u vládnoucích komunistů značně neoblíben (vypadal spíš kapitalisticky, než socialisticko-realisticky) a podařilo se to udržet jen díky tomu, že to bylo schováno za Prahou a že rektor prof. Vladimír Kosil (1888 – 1977) chtěl, aby se to realizovalo tak, jak jsem to navrhl: Patrně mu můj pedagog a člen výběrové komise prof. Čermák (1903 – 1998) taky promluvil do duse – oba byli z předválečné generace v moderně vyrostlé.
Z Agroprojektu jsem odešel jako asistent na fakultu roku 1963, ale dozor jsem odtud vedl dál. Tehdy bylo povolání na fakultu jediná moznost, jak se odtud včas dostat. Jinak bych býval musel celou další dobu posazovat typizované kravíny do zastavovacích plánů.
Zajímavost ke konstrukci auly a haly na zemědělské stroje. Tehdy byl stavební průmysl v takovém stavu, ze nebyl schopen vyprodukovat předpjaté nebo jakékoliv jiné nosníky na tato nikoliv nezvyklá rozpětí. Až jsme zjistili, ze jistá firma nabízí vyřazená těžební lana z dolů. Takže jsme na betonový skelet nasadili „čepice“ z lanových konstrukcí, obalených betonem. Počítala to inženýrka Dagmar Chmelírová. s velkou odvahou. Její jméno zmizelo, protože utekla do Německa, kde se spolu občas vídáme, žije v Darmstadtu a stavěla tu celou radu mostů, jeden dokonce vyznamenaný, ale to jen na okraji. Ale její jméno by se mělo uvést.“


Z dopisu prof. Čejky autorovi medailónu.


Co se z projektu VŠZ uskutečnilo.
Archiv Ing. Jana Čejky.

Rektorát z doby výstavby a současnosti

Archiv Ing. Jana Čejky.
V průběhu stavby.
Archiv Ing. Jana Čejky.
Před zelení.
Archiv Ing. Jana Čejky.
Rektorát.
Foto František Cinger.
Rektorát, 2017.

Provozně ekonomická fakulta

Dostavba Provozně ekonomické fakulty ČZU (2016-2017),
navazující na styl Jana Čejky.
Foto František Cinger.


Dnes

Foto František Cinger.
Vstup k rektorátu, 2017.
Foto František Cinger.
Kruhák, 2017.

Prezentace:

Realizované architektonické projekty v Bagdádu, v Ammánu, v Bejrútu, v Münteru i jinde. Mj. Mešita Krále Abdulláha v Ammánu (státní mešita Jordánska), kterou projektoval a byla vystavěna po vyhrané soutěži v osmdesátých letech minulého století.

Archiv Ing. Jana Čejky.
Mešita Krále Abdulláha v Ammánu-projekt.
Archiv Ing. Jana Čejky.
Mešita Krále Abdulláha v Ammánu.

Prohlídka mešity krále Abdullaha


Publikace:

Tendence současné architektury (1991).

Knihovna FA ČVUT.

Orientační skriptum pro posluchače FA ČVUT v Praze.
     Vytvořeno v Münsteru, tehdy NSR, v prosinci 1990.
     Ručně psaná i kreslená práce seznamující po listopadu studenty i odbornou veřejnost
     s vývojem světové architektury v letech 1968 – 1990).
Grundlagen der Architekturegestaltung (1995).

Tendenzen zeitgenössischer Architektur (1993).

Darstellungstechniken in der Architektur (1999).

Darstellungstechniken in der Architektur. Von der Bleistiftzeichnung zum CAD (1999).

Tendencias de la arquitextura contemporánea (2004).


Výstavy maleb, kreseb, grafik

Akrylové barvy, akvarel, barevné tužky a pera, kresby, dřevoryt a suchá jehla, leptání.
Výstava Praha, Bagdád, Ammán, Bejrut, Greven a Münster.

Brescia
1977
Piran, Veneziana
2006
Käfer dick
2006
Gelbe Kästchen
2010
Mosaikpolster
2014
Lahve Il Secollo
2016-17

Archiv Ing. Jana Čejky


Více:

Prof. Kosil ve vzpomínkách arch. Čejky
Magazin 53plus  
Kunstverein-greven.de  


Snímek ze Západofalckých novin (Westfälische Nachrichten) z 18. 7. 2017, kdy prof. Čejka oslavil s manželkou Zdenkou diamantovou svatbu, šedesát let společného života. Uprostřed místostarostka Grevenu Christa Waschkowitz-Biggelebenová.
Foto Oliver Hengst.


Autor: František Cinger, foto archiv Jana Čejky, případně časopis Čs. architektura, 10/2018
Pro web zpracoval: J. Jánský / 10/2018

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.