Antonín Bartůšek

Zpět-Paměť Suchdola—osoby

Narozen: 29.1.1896, Praha Nusle
Zemřel: 27.6.1974, Praha Suchdol

Truhlář, ochotník

Vzpomíná jeho vnuk Antonín Pajkrt.
Rod dědy Antonína Bartůška pochází z vesničky Tožice. Děda se během 1. světové války dostal do Litvy, kde se oženil s mojí babičkou Jadvigou Bernatasovou.
Z tohoto manželského svazku se narodily tři děti.
Strýcové Ignác – Jaroslav nar. 24.4.1920, Mečislav nar. 2.9.1918 a moje matka Emilie nar. 20.8.1922.
Všichni narozeni v městě Kovno.

V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy.
Krátce bydlela u sestry dědy, vdané Fišerové, která vlastnila s manželem hotel na Petrském náměstí.

Poté do roku 1928 žili v Lysolajích č. 129.
Potom již v Suchdole č.p. 147. Další adresa byla na začátku ulice k Roztokám (první nebo druhý domek na pravé straně).
Později bydlela rodina na adrese Budovcova 345 (přízemí), kde jsem se 21.6.1942 narodil.
Okolo let 1955 -1960 se vrátil domek majitelům a děda s babičkou se přestěhovali do podnájmu 1+1 v ulici Gagarinova č. 456.
Zde také v roce 1974 děda zemřel. Babička 27.2.1982.

Profese

Pracoval jako truhlář v Litvě u Centrální dílny úzkokolejné dráhy (únor 1919 – duben 1922).
Po návratu do Prahy byl zaměstnán u firmy Antonín Babka, Praha 7, č. 756 (srpen – říjen 1927).
Dále u firmy Václav a František Pašek, Poděbradova, Praha – Žižkov (říjen 1927 – leden 1928).

Litevské potvrzení
originál, 1929
Překlad potvrzení
Potvrzení fy Röhrs 1927

Potvrzení fy Babka 1927
Potvrzení fy Pašek 1928

Následně nastoupil v dubnu 1928 do Elektrických podniků hlavního města Prahy, závod Rustonka, jako truhlář pro opravu (tehdy dřevěných) tramvají.
Zde pracoval 31 let, až do zasloužilého důchodu. Končil jako dispečer.

Blahopřání, 60 let
Blahopřání, 60 let

Čestné uznání
odchod do důchodu

Poskytuji písemný originál od podniku a spoluzaměstnanců, který je věnovaný dědovi k tomuto výročí.
Obsahuje desky se znakem dopravního podniku, úvodní celostránkovou kresbu, blahopřání všech spolupracovníků s 93 podpisy, dědovu větší fotografii z roku 1956 a hlavně původní báseň, která má 26 slok a ve zkratce vtipně popisuje jeho bohatý, těžký i krásný život.

Ochotník

Společensky se děda angažoval na Suchdole v „Dělnické tělocviční jednotě“
a především jako ochotník divadelního spolku „TYL“.

Ochotnické školení absolvoval v roce 1943 v Dejvicích. Hrál ve značném množství inscenací.
Hlavně v letech 1938 – 1945. Podle poznámek na zděděných fotografiích to byly: Panský dvůr, To byl český muzikant, Chlapík ( 27.2. -28.2. 1943), Šťastní otcové (25.4. – 26. 4. 1942), Staré hříchy, Letní byt (1942), Maryša (Maruša), Nevěsta z venkova (1942), Srdce na uzdě (9. 4., 10. 4., 1. 5. 1944), U pokladny stál (1943), Pod stromem zapovězeným (25. 7., 26. 7., 1943), Třetí zvonění (1944) a určitě mnoho dalších

V mnohých hrách působil jako režisér.

U panského dvora
říjen 1939
Maryša říjen 1942
Šťastní otcové, A.B. režie
duben 1942

Později byl předsedou Alšovy scény, která v roce 1948 vstupuje do divadelního odboru T.J.Sokola.

Dědu i babičku musel mít každý rád i když byli chudí. Já na ně do dnešního dne vzpomínám s dojetím.
Hlavně pro dědův osobitý humor, smysl pro spravedlnost a přirozenou inteligenci.

Antonín Bartůšek  Článek A. Pajkrta (vnuka A.B.), SL 2017 č.1, str. 6

Zpracoval: J. Jánský., leden 2017

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení pro Františka a Marii Kartouzkovi na krám se střižním zbožím (krejčovský krám). V současné době je zde trafika. (Z.Kučerová, 2017)

Leopold Žalda
(7. října 1753, Hradové Střimelice – 1819, Suchdol u Prahy)
Český římskokatolický duchovní, člen benediktinského řádu a v letech 1804-1819 opat Emauzského kláštera na Novém Městě Pražském.

Pocházel z rodiny kameníka z posázavských Hradových Střimelic. V mládí vstoupil do Sázavského kláštera benediktinského řádu. Zde absolvoval běžnou mnišskou formaci, složil věčné sliby a byl vysvěcen na kněze. I jako mnich se věnoval hudbě a jako hudebník byl poměrně proslulý. Rovněž tak proslul jako kazatel. Po zrušení Sázavského kláštera v roce 1785 odešel do Emauzského kláštera v Praze.

Roku 1804 byl v Emauzích zvolen opatem a tuto funkci zastával patnáct let. Nicméně od roku 1815 se zdržoval stabilně mimo klášter. Žil na (tehdejším) venkově v Suchdole u Prahy na statku, který od roku 1679 byl v majetku emauzských benediktinů. V souvislosti s jeho pobytem byla na statku zřízena malá kaple. V pozdější době statek dostal jméno po novém majíteli–Brandejsův statek. V Suchdole opat Žalda v roce 1819 zemřel a byl pohřben na místním hřbitově u kaple sv. Václava. Novým představeným Emauzského kláštera se stal Robert Petr, který byl ovšem pouze jeho administrátorem.

czwiki.cz

Augusta Nekolová-Jarešová, křtěná Augusta Marie (autoportrét)

(7. července 1890 Jablonná u Benešova – 15. srpna 1919 Kutná Hora), byla česká malířka, kreslířka, ilustrátorka a grafička. Dobová kritika ji označila za nejnadanější českou malířku.

(wikiwand.com)

Pramen Panny Marie Sedmibolestné v Lysolajích.

Pramen léčivé vody v horní části obce Lysolaje, na začátku hlubokého údolí
a přírodní rezervace zvané Housle se zachovanými původními druhy rostlin.
Pramen dosud využíván k odběru pitné vody.
Je to zajímavé místo, které stojí za připomenutí.
Divím se, že ta zázračná voda je ještě pitná, ale je tam umístěna cedule
s rozborem vody, která konstatuje, že voda je pitná !
Přičemž obsahuje nějaké minerály, takže je, ještě k tomu, "minerální".
U pramene kaplička Panny Marie Sedmibolestné.
Konala se zde každoročně např. Slavnost květů a stále se koná,
vždy po 1. květnu, na palouku za kapličkou.
(B.Sommer, 2/2016)

Vzpomínám a tak dnes zabloudím na internetu i na web školy, na níž jsem kdysi kratičce působila-ZŠ M. Alše. A jsem potěšena, že jsem zde našla své tehdejší "svobodné" příjmení-Hospůdková.
Učila jsem zde v roce 1988/89 třídu II.A (Klára Bachová, Tomáš Babulík, Lenka Anderová,…vzpomněla bych si i na další žáky).
Byl to pro mne rok JAKO V RÁJI-báječná ředitelka Věra Herešová, pohodové kolegyně a kolegové, zlaté děti.
Z kolegyň si pamatuji na Jarku Hamzovou, se mnou nastoupila na školu Zuzana Semmlerová a krátce jsem se potkávala s Honzou Bočanem (syn Hynka Bočana-tehdy ještě studoval, ale učitelů bylo málo, učili i studenti).
Pamatuji si ještě na Evu ?-byla tělocvikářka. Bezva byla paní Varvažovská, která jako učitelka v důchodu ještě dělala vychovatelku v družině.Ráda vzpomínám. Moc zdravím krásný Suchdol.

S pozdravem Hana Smělíková (Hospůdková), leden 2019.

František Kavalír

Narodil se v roce 1878 v Oseku čp. 78.
František Kavalír byl architekt a publicista. V Praze studoval u Prof. Jana Kotěry na Umělecko-průmyslové škole.V roce 1914 byl spoluzakladatelem Společnosti architektů, členem výboru a vydavatelství časopisu"Styl" - časopisu pro architekturu, stavitelství a umělecký průmysl. Přispíval i do časopisu "Krásy domova". Dále byl spoluzakladatelem a předsedou "Artělu" - instituce pro vybudování českého uměleckého průmyslu. Se svým bratrem Václavem založili stavební firmu Bratří V a F Kavalírové v Praze na Smíchově a byl jejím šéfem. Mezi mnoha stavbami je významná záchrana středověké usedlosti v Praze na Hřebenkách.
Zemřel v Praze v roce 1932 a je pohřben na Královských Vinohradech.
Zdroj: obec Osek

Pohled na Starý Suchdol, když se jde od ulice Na mírách vpravo kolem statku do Dolíků.
Nahoře výrazný statek Skrčených (Křen).
Bílý objekt uprostřed nevím, asi tam byl nějaký takový dům.
(B.S. 11/2015)

Antonín Mánes

Pohled na starý Bubeneč směrem severním, na Troju v pozadí a údolí Vltavy.
Uprostřed kostel sv. Gotharda s farou, před ním hostinec „Na slamníku“.
V místě bývalého rybníka vede nyní ulice Wolkerova vpravo směrem k parkovému náměstí a ulici „Pod kaštany“.
(B.S., 4/ 2016)

V nynější Staročeské ulici čp. 284 byla postavena prodejna a sklad pro Včelu. Přesné datum výstavby není zjištěno. Ale plán stavby byl z roku 1927. (Z. Kučerová)

U domu čp. 202 na Suchdolské ulici bylo v roce 1933 vydáno stavební povolení
pro Františka a Marii Kartouzkovy na krám se střižním zbožím (krejčovský krám).
V současné době je zde trafika. (Pozn. red.: zrušena v roce 2021)
(Z. Kučerová)

Veleznámý holič a kadeřník, který měl dlouhá léta svůj krámek, resp. dva krámky naproti škole.
Pan Hruška později vedl jen pánské oddělení.
Vedlejší krámek pro dámy obsluhovala jeho dlouholetá spolupracovnice paní Pečinková.
(Z. Kučerová)

Každý, kdo se trochu zajímá o přírodní scenérie krajiny v okolí Suchdola, zajisté na první pohled pozná,
které zákoutí suchdolského plenéru se na této krajinomalbě malíře Josefa Hapky nachází.
Samozřejmě, že se jedná o pohled od Kozích hřbetů, možná dokonce z Holého vrchu, na Trojanův mlýn,
před nímž jsou patrny tzv. „Louky“, zatravněný poldr Únětického potoka, na místě bývalého rozsáhlého rybníka z 18. stol.
Za mlýnem jsou zřejmé lomy na kámen v Tichém údolí a v pozadí kousek suchdolské zástavby před Roztockým hájem.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Jižní brána statku se po mnoha letech nalézá v podstatě v nezměněné podobě,
jenom zachycená, trochu abstraktní podoba, mezitím přešla do stavu realismu.
(B. Sommer, 11/ 2017)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Pavel Korčák

Obraz byl součástí výstavy žáků Radovana Papeže "Učitel a žáci",
která se konala u příležitosti 75. výročí narození R. Papeže,
v dubnu 2002 v Alšově kabinetě, v budově Úřadu MČ Praha - Suchdol.
Autor, Pavel Korčák, byl také žákem Radovana Papeže a absolventem jeho "Výtvarného kroužku".
(B. Sommer)

Autorka zobrazila bývalou viniční usedlost Tříkrálka u Sedleckého přívozu na severním okraji Prahy.
Přívoz spojoval pražskou čtvrť Sedlec s osadou Zámky patřící do Bohnic.
V minulosti sloužil přívoz i k převážení pohřebních fiakrů,protože Sedlec neměl vlastní hřbitov.
Pohon se v průběhu staletí měnil od vesel přes přitahování za podvodní lano
až k motorovým pramicím a skončil v l étě 1991.
Na místě usedlosti se dnes nachází budovy Útulku pro drobná zvířata.