Autor článku: Jiří Hanika, září 2017
Dobře skrytý anglický park
Každý hrdý absolvent Mateřské školy K Roztokům má jasno v tom, kde se v Roztockém háji mezi Suchdolem a Roztoky nachází bývalý anglický park. Co jen jsme si v něm nahráli! Nicméně anglický park, když ještě existoval, se ve skutečnosti nacházel jinde.
Nežli se pokusíme anglický park lokalizovat, je dobré si ujasnit, že v první polovině 19. století byl dnešní Roztocký háj vlastně bažantnicí přináležející k zámku (a velkostatku) v Roztokách. Severní okraj byl odlesněn a stejně jako svahy Tichého údolí sloužil především pastvě.
Kolem roku 1840 byla pořízena mapa tzv. stabilního katastru [1] , kde již nedávné znovuzalesnění pokrývá celou horní rovinu (boční svahy ještě ne), a to s výjimkou jednoho pole čtvercového až lichoběžníkového tvaru nesoucího číslo 284. (Toto pole je o 40 let později již mapováno jako pastvina; k tomuto pozemku se ještě vrátíme později.) [2]
Katastr Roztok tehdy mimochodem nekončil bažantnicí a i část polností na její suchdolské straně patřila tehdy k Roztokům – dodnes se tam proto říká po roztocku Za hájem či po suchdolsku K háji.
( Lokalita Na háji )
Nás zde bude naopak zajímat spíše vývoj jiné lokality, zvané Na háji, jak se říkalo v opačném, severovýchodním cípu Velkého háje (Roztockého háje). Z Roztok k suchdolskému Brandejsovu statku a dále do Prahy se tehdy šlo či jelo právě tudy – vozovou cestou přes Velký háj. „Na háji“ znamenalo zhruba tam, kde úvoz strmě vystoupal po hraně lesa a vstoupil dovnitř.
( Výletní restaurace Na háji–Bažantnice )
Roku 1839 bývalý pražský lékárník Josef Leder (od dědiců Josepha Löhnera [3] – český překlad ) koupil velkostatek a zámek v Roztokách, tehdy ještě vsi soustředěné spíše na Žalově. Svým vlivem prý přispěl k tomu, že v letech 1845–1851 byla právě přes Roztoky budována železniční trať z Prahy do Drážďan; a sám nechal v letech 1848–1849 zbudovat výletní restauraci Na háji, na skalní výspě či spíše zděné terase, nazvanou snad také Bažantnice [4] – bělostnou, sice přízemní, ale zdaleka viditelnou budovu přibližně čtvercového půdorysu vévodící celému údolí, jak je vidět na dobové fotografii v odkázaném dokumentu Fr. Černého [5] .
Nešlo o žádnou formanskou hospodu u silnice či u trati. Právě naopak, staré spojení Roztok s Prahou přes Roztocký háj bylo již v roce 1842 nahrazeno nově ve skále vylámanou silnicí u Vltavy a ostatně pozemkový magnát Leder vlastnil v obci hospod různého zaměření více. Po otevření výletní restaurace Na háji v roce 1850 ta dosud poměrně nová silnice podél Vltavy, či přesněji řečeno její dnes už neužívaná část mezi tratí a srázem Roztockého háje, sloužila i jako jakési parkoviště pro povozy pražských návštěvníků restaurace. Takto byla však restaurace provozována pouhé tři roky, což naznačuje, že přes úspěšné proniknutí do povědomí veřejnosti svá původní očekávání nenaplnila. V roce 1853 Josef Leder restauraci nechal přebudovat na obytný dům (do kterého sám přesídlil) a budova pak jakožto určité společenské centrum nadále sloužila již jen příležitostně při různých obecních slavnostech (Slavnost vánočního stromku, Slavnosti květin) a to nejméně do dvacátých let.
V mapách a vnímání místních je to i tak nadále restaurace (Wirtshaus).
( Anglický park u restaurace Na háji )
Bezprostřední okolí restaurace bylo roku 1886 upraveno do podoby anglického parku a tak je také o rok později zachyceno na katastrální mapě. Táž mapa ukazuje již v roce 1887 řadu menších hospodářských budov, z nichž budovy s tehdejším číslem 104 a 103 jsou na místě dodnes a slouží nyní k bydlení; první z nich požívá památkové ochrany a mám za to, že sloužila jako hájovna.
(Výřez této pro nás ideálně staré mapy je uveden jako obr. č. 3 ve článku Karla Sklenáře; [6] celý ten článek je vůbec velmi věrohodným, ač sekundárním, zdrojem k lokalitě Na háji.
Extenzivně totiž čerpá z podrobně zaznamenaných očitých svědectví pátera Krolmuse, amatérského archeologa toto místo navštěvujícím v letech 1851–1855 za účelem pravěkých vykopávek, zhusta těsně podmíněných právě již uvedenou stavební činností v místě.)
Do někdejšího anglického parku z roku 1887 se dnes dostaneme buď úzkou cestou mezi oběma dochovanými budovami, nebo obejdeme-li je z východní strany. Jakkoli park byl dlouho neudržován, především mohutné jírovce dodnes stojí tam, kam byly tehdy zasazeny. Projdeme-li parkem až na zděnou terasu na konci výběžku hřbetu směrem k Roztokám, najdeme ještě pozůstatky sklepní klenby restaurace. Je nutno si uvědomit, že restaurace byla podstatně větší, než její podsklepení; na druhou stranu nedosahovala celého půdorysu terasy, na níž stojíme. Představme si budovu širokou 25 metrů na terase široké cca 42 metrů.
Za první republiky již dávno bývalá restaurace už rodině Lederových nepatřila. Tehdy byla projektována přestavba budovy do poněkud většího půdorysu (šířka plánovaného průčelí 29 metrů), tří nadzemních podlaží, s tanečním sálem a množstvím hostinských pokojů; přestavba se však nikdy nerealizovala a dům spíše chátral.
( Masové hroby )
Anglický park a nedaleká pískovna se v roce 1945 staly svědky divoké popravy asi 30 osob německé národnosti, (viz článek Jiřího Plachého) [7]. Jak nedbale „souzeni“, tak nedbale i pohřbeni. O dva roky později suchdolský MNV neúspěšně usiloval o exhumaci a řádné pohřby těchto mrtvých vzhledem k zápachu z masových hrobů v pískovně. Vyhledání většiny hrobů, exhumaci a pietní uložení ostatků na vojenském hřbitově v Chebu se podařilo uskutečnit až v roce 2015.
V roce 1950 pak někdejší výletní restaurace vyhořela, upotřebitelný stavební materiál posloužil jinde, v roce 1951 se Velký háj stal součástí přírodní rezervace Roztocký háj–Tiché údolí; a z areálu hájovny se stal lesní závod.
( Anglický park coby zarostlá pastvina )
To vše nicméně neodpovídá představě o umístění „angličáku“ dnes již značně rozšířené jak na Suchdole, tak v Roztokách ([8] foto J. A. Votýpka). Již dříve jsme zmínili lesem obklopené náhorní pole (později pastvinu) č. 284. Pastvina dnes již téměř zarostla lesem, což lze krásně sledovat na posloupnosti leteckých snímkování Prahy napříč druhou polovinou dvacátého století, a právě v leteckém pohledu je její obrys při pozorném pohledu rozeznatelný dodnes. [9] Nezalesněná zbyla již jen malebná oválná loučka v místech, kde pěšina od Čihadel k Sedleckým skalám křižuje pěšinu lemující severozápadní okraj Velkého háje. V jednom ohnisku této elipsy roste dvojice dubů – v leteckém pohledu již korunami téměř splývají s obklopujícím lesem. V druhém ohnisku je do malého kruhu nahloučena směsice dřevin (javor, akát, líska, hloh a další) – v leteckém pohledu mohou klamně působit jako jeden strom – jediný zdánlivý solitér široko daleko.
Právě zde jsme v sedmdesátých letech měli „angličák“ s mateřskou školkou. Dnes jsou na louce znát spíše stopy jezdeckého výcviku a občasného kosení, bez nějž by ji již dávno ovládly akáty. Stopy po jírovcích bychom zde hledali marně, anglický park zde totiž nikdy nebyl.
Interregna mezi pastevectvím a náletovým lesem využila pestrá paleta keřů bující zejména směrem k Čihadlům; najdeme zde i nepůvodní druhy (šeřík), což nejspíše přispělo k chápání právě tohoto místa jako pozůstatku anglického parku. Příležitosti zkoumání, prolézání, schovávání v tomto místě nadchnou každého seriózního předškoláka. Do tohoto prostoru se také ze severu postupně zakousla pískovna původně zřízená pro budování výletní restaurace; původní úvozový vstup do pískovny leží jen asi dvě stě kroků jihozápadně od dodnes stojící bývalé hájovny.
Samostatnou právní identitu v katastru tato někdejší pastvina ztratila někdy po II. světové válce, stejně jako skutečný bývalý anglický park (s výjimkou zachovaných obytných budov a jejich zahrad). Snad pozemky kdysi spolu spadající pod roztocký velkostatek takto splynuly při vyhlášení přírodní rezervace v roce 1951, a zůstaly už spojenými i po restitucích na konci 20. století.
( Anglický park coby dubový les )
Místní název „anglický park“ [10] autentičtěji „angličák“ [11] se běžně vztahuje také k celému Velkému háji (případně – a paradoxně – s pominutím zástavbou odříznutého ostrohu Na háji). Toto použití je samozřejmě jen přenesené. S výjimkou míst již diskutovaných je zde druhově spíše chudý dubohabrový les, o němž máme sporadické doklady již od konce třicetileté války [12].
Poděkování:
Cennou pomoc a metodické rady poskytli ing. Vladimír Hynek, dr. Jiří Plachý, mgr. Marcela Šášinková, dr. Jitka Šrejberová. Za autorovy omyly nenesou žádnou odpovědnost.
Autor neméně děkuje panu Josefu Jánskému za inspiraci a grafickou úpravu článku pro web.
Jiří Hanika, 9/ 2017
Zdroje:
| [1] Mapa–stav kolem roku 1840 | Národní archiv, stabilní katastr |
| [2] Mapa–stav kolem roku 1880 | oldmaps.geolab.cz |
| [3] Joseph_Löhner | wikipedie (něm.), český text–přeloženo on–line překladačem |
| [4] Fotohádanka z Odrazu 2/06 | Odraz, č. 3, str. 34, 2006 |
| [5] Restaurace Na háji–Roztoky | František Černý, článek (www.historiesucdola.cz) |
| [6] Mohylové pohřebiště ve Velkém háji | Karel Sklenář, Archeologie ve středních Čechách 12, 2008 |
| [7] Mrtví z druhého břehu | Jiří Plachý, 13.6.2014, časopis Odraz |
| [8] „Angličák“ umělá mýtina… | Foto: J. A. Votýpka, 2012 |
| [9] Mapa–stav v roce 1953 | cenia.cz |
| [10] K. Šerpán… | Karel Schestauber, 1.12.2012 |
| [11] K. Šerpán … | Odraz č.1, 2013, str. 13 |
| [12] Roztocký háj | prazskezstesky.cz |
| [13] Mapa–stav v roce 1938 | Městská knihovna v Praze |
| [14] Mapa–stav v roce 2015 | mapy.cz |
| [15] Roztocký zámek | www.roztoky.cz |
Jiří Hanika, září 2017
Povídání o restauraci Na háji
Zdroj: Hozmanova kronika ze Středočeského muzea.
Hozmanovu kroniku vlastní středočeské muzeum v Roztokách.
Jsou zde popsány roztocké usedlosti. P. Hozman bydlel v usedlosti č.p. 59.
Sestavil: F. Černý
Zpracoval: J. Jánský, aktualizace 9 /2024.
