BOUŠKA ANTONÍN


Narozen: 23.11.1897, Černý vůl
Zemřel: 30.4.1942, Mauthausen

Dne 10.11.2016 mu bylo uděleno čestné občanství in memoriam.


Poskytl a zpracoval pan Bohumil Sommer, (vnuk sestry manželky Antonína Boušky).


Antonín Bouška se narodil 23.11.1897 v osadě Černý Vůl, č. 15, obec Únětice. (viz křestní list)

I když je tento křestní list vystaven až 27.9.1926, nepochybně pro účely nadcházející svatby s Annou Kloudovou, pozoruhodné je, že jako kněz, který křtil Antonína po narození, je uveden kaplan Jindřich Baar. V letech 1897-1899 skutečně v Úněticích jako kaplan působil spisovatel Jindřich Šimon Baar.

Poté co Antonín Bouška vychodil školu v Horoměřicích, vyučil se obuvníkem. Následně také dne 13.3.1916 složil zkoušku z řemeslné živnosti obuvnické s prospěchem výtečným. (viz vysvědčení o zkoušce tovaryšské)

V roce 1926, den před vánoci, 23.12., bylo uzavřeno manželství Antonína Boušky s Annou Kloudovou. (viz oddací list).
Od té doby se u nás v rodině neřeklo mladší sestře mojí babičky jinak, než Boušková, nebo teta Boušková. Antonín Bouška byl velice slušný, přátelský a pracovitý člověk.

4.5.1927 se manželům Bouškovým narodil syn Jaroslav.

V této době se rozhodli pro stavbu domku v Suchdole v tehdy nově budované části, později nazývané Budovec.

Domek v Budovcově ulici byl rychle postaven. Pomáhali příbuzní, kteří byli od řemesla, i sousedé. Jak bylo tehdy obvyklé, každou místnost obývali nájemníci, aby bylo možno splácet úvěr. Ve 30. létech zde bydlela i rodina starší sestry Marie, moje babička s dědou a jejich dcerou.

Žilo se všelijak, chovalo se domácí zvířectvo, které děti chodily pást do nedaleké cihelny Unitas, tzv. „Unitasky“. Pěstovala se zelenina. Teta vypěstovala před okny i broskve ze zasazené pecky.
Na Budovci byl problém s vodou, proto se děda (25 let) ujal vykopání studny, která dosáhla úctyhodné hloubky 25 metrů, než se objevila voda. Kopalo se ručně a za pomoci trhaviny. Jednou děda málem nestačil vylézt, když lezl po žebříkách nahoru, již létaly kameny.

Nedlouho před okupací se A. Bouškovi naskytla příležitost začít provozovat zavedenou obuvnickou provozovnu ve Vršovicích, Jablonského ulici. Vybavení a materiál byly odkoupeny od vdovy po zemřelém obuvníkovi, opět za pomoci dalšího úvěru ve výši cca 5.000,- Kč.

Živnost provozovali s manželkou Annou až do tragického zásahu osudu koncem roku 1941.


To již začaly také probíhat všechny ty nejhorší události, které postihly Evropu s nástupem fašismu. Z této doby se dochovala také občanská legitimace Antonína Boušky „státního příslušníka protektorátu Čech a Moravy“, jakou ostatně tehdy měli všichni. (viz občanská legitimace)

Okolnosti činnosti suchdolských občanů, kteří se nechtěli smířit s nečinností a přisluhováním říši jsou maximálně objektivně popsány v knize Vladimíra Laštovky, Kapitoly z minulosti Suchdola a Sedlce (viz. též Literatura). Konkrétně, Kapitola třicátá čtvrtá, Odbojová činnost za druhé světové války, uvedená na straně č. 121 pojednává o tom, jak to tenkrát na Suchdole bylo.
Kromě zevrubného objektivního zhodnocení situace s odstupem doby, kapitola zasvěceně pojednává detailně o jednotlivých osudech spoluobčanů, kteří neměli to štěstí a padli do osidel fašistické mašinerie a většinou se posléze ocitli mezi těmi, kteří padli za vlast, tedy za nás za všechny.

Je pravdou, že o nebezpečí hrozícím politickým odpůrcům režimu se vědělo hned od počátku okupace protektorátu. Kdo byl původním členem - které politické strany, se všeobecně vědělo. Dalo se předpokládat, že kdykoliv může dojít k zátahu.
Někteří měli pro tento případ připraveny důmyslné úkryty. Také Antonín Bouška měl připraven úkryt pro všechny případy. Malá prostora byla vyskládána z cihel na půdě a celá zakryta senem ve stodůlce u švagra B. Břicháče. V kritické době Antonín Bouška v úkrytu také sporadicky přebýval. Po důvěrném vyhlášení pominutí nebezpečí se ovšem vrátil domů. Jak se později ukázalo, informace byla mylná.


O okolnostech činnosti, zatčení a likvidace spoluobčanů, mezi které byl zahrnut i Antonín Bouška, pojednává odstavec na straně 123 uvedené knihy (viz Kapitoly z dějin Suchdola a Sedlce str 123)

K tomu několik upřesnění na vysvětlenou:
Úvodní věta odstavce začíná slovy: „Když se za zastupujícího říšského protektora Heydricha stala donáška ilegálních tiskovin z Prahy krajně nebezpečnou, …“, rozumí se tím doba, kdy již byl Heydrich ve funkci, ale ještě před atentátem, provedeným na něho 27. května 1942. Skupina spoluobčanů ze Suchdola a Sedlce byla zatčena v prosinci 1941. Suchdolští: Bouška, Chvátal, Sobotka Taufer, a sedlečtí: Havlín a Novotný byli odsouzeni na doživotí v únoru 1942 (nikoliv 1941, jak uvedeno v knize). Poté byli převezeni do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam také pět z nich, kromě Sobotky, zahynulo.

Z této doby se dochovaly 2 tristní dopisy A. Boušky:
(viz dopis 1 z Mauthausenu) ze dne 8.III.1942
(viz dopis 2 z Mauthausenu) ze dne 26.IV.1942.
Vše muselo být psáno německy, podle pokynů na předtištěném úředním dopisním papiru.

Dne 30.IV.1942 však již byl Antonín Bouška po smrti, jak o tom svědčí úmrtní list:
(viz úmrtní list-str 1)
(viz úmrtní list-str 2)
(viz úmrtní list-str 3)

Z této skupiny, kterou stihl stejný osud, jsou na suchdolském pomníku obětí z období 1939 – 1945 uvedena 3 jména: Bouška A., Chvátal V. a Taufer F. Sedlečtí: Havlín a Novotný zde uvedeni nejsou, zřejmě z důvodu, že nebyli domovským právem příslušní do Suchdola.


Následky fyzické likvidace živitele rodiny byly devastující pro celou rodinu. Pravé martyrium pro zbylé členy rodiny mělo však teprve přijít.

Fašistická mašinérie dál požírala vše, co jí padlo do chřtánu. Již měsíc po smrti Antonína Boušky, dne 30.května 1942, shodou okolností ještě předtím, než byl vystaven úmrtní list, ten má datum až 1.června 1942, zastihla manželku obsílka od Der Bezirkhauptmann Oberrat der polit.Verwaitung, ve věci: Antonín Bouška, Zajištění majetku - zákaz disposice. Týkala se samozřejmě: „das Haus in Suchdol Budowetzgasse Nr. 22“. I když číslo popisné není správně uvedeno, není pochyb o tom, že dům již nepatří ani paní Bouškové… (viz zajištění majetku-zákaz dispozice).

Bude ji stát ještě mnoho úsilí, aby mohla být alespoň nájemnicí a mohla alespoň prozatímně spravovat tyto hodnoty s péčí řádného hospodáře až do dalšího rozhodnutí Geheime Staatspolizei, Staatspolizeileitstelle in Prag.
Další obsílka od Okresního soudu, Bezirkegericht in Zivilischen für Prag-Nord, na sebe nenechala dlouho čekat: „Urkunde über die Bestellung zur Vormünderin“ - Listina o ustanovení poručnice (§§ 198 a 206 obč. zák.). (viz ustanovení poručnice).
Zde uvedeny povinnosti, týkající se vlastního syna, vyplývající z ustanovení, vydaného 24.7.1942.

Dne 26.9.42 zasílá Všeobecná důvěrní akciová společnost vyrozumění nájemníkům ve věci Správa domu v Suchdole čp. 242:
Pánům nájemníkům! Oznamujeme Vám tímto, že jsme převzali od 21.VII.42 správu shora uvedeného domu … atd. (viz převzetí správy domu).

Také vyúčtování nájemného za kvartál začalo chodit. (viz vyúčtování nájemného za dům).

Jenom „hypotekární dluhy“ tetě nikdo neodpáral. Ostatně splácela ještě dlouho po opětném nabytí státní samostatnosti. Někdy se režimy mění, dluhy však zůstávají… Mnozí přišli o víc.

Co je to proti starému Kolbenovi, který se dostavil s kufříkem akcií „svého“ ČKD k deportaci do Terezína, kde také 3.7.1943 skončil.

Ani dílna ve Vršovicích nezůstala ušetřena. Majetek použit k likvidaci, dluhy zůstávají. (viz převod správy majetku dílna).


A tak šel život dál, od jedné hrůzy ke druhé.

27. května 1942 atentát na Heydricha, jeho smrt a teatrální pohřeb.
10.6.1942 vyvraždění a vypálení nedalekých Lidic, kde někteří suchdolští také měli příbuzné.
18.6.1942 hrdinská smrt parašutistů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje.
30.7.1942 zastřelení dalšího suchdolského odbojáře J. Behenského.
4.9.1942 poprava biskupa Gorazda, včetně dalších z personálu kostela a představitelů církve.

Každý den přinášely oficiální zprávy seznamy popravených. Stovky popravených každý den. Tisíce nešťastných, den co den.

Odhodlání lidí zahnaných do kouta dosahovalo značných rozměrů. Když přicházeli zbědovaní uprchlíci z transportů, mnozí Suchdoláci je ukryli a zachránili tím jejich životy.
Čtyři Polky z transportu z Osvětimi našly svůj asyl v domku v polích mezi Budovcem a Starým Suchdolem. Přečkaly pár měsíců do konce války.
Dodnes si však s jednou z nich píšeme, ale to již je jiná historie. Děda si chtěl Lodžu nechat za vlastní, když doma již nikoho neměla. Ale táhlo ji to domů. Napsaly potom, že dobře dojeli do Katovic, Varšavy… Lodža psala i dál, pak její syn, vnučka. Občas se vídáme.
Vysvobození přišlo až příliš za dlouho. Děda nebyl tři dny doma, když to prasklo. Údajně byl spatřen na jakémsi náklaďáku s ozbrojenci křižujícím Prahou. Musel to řádně vyúčtovat.

A co potom? A potom co?

Budou nějaké náhrady? Podejte si žádost. Doložte zatčení, důvody, ztrátu živnosti, vše nutno dokladovat. (viz potvrzení o vrácení živn listu)

Morální uznání přišlo:
„ČESKOSLOVENSKÝ VÁLEČNÝ KŘÍŽ 1939“, IN MEMORIAM, od prezidenta republiky, podepsán ministrem národní obrany generálem Svobodou (viz Čs. válečný kříž 1939-diplom 1945)

Další doklady o zániku živnosti, ztrátě majetku. (viz žádost o potvrz o likvidaci podniku gestapem) .

Potvrzení o zatčení a úmrtí v koncentračním táboře Mauthasen. (viz potvrzení o zatčení a věznění)

Další morální uznání:
„PAMĚTNÍ ODZNAK Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických vězních v Československé republice“, IN MEMORIAM. (viz Pamětní odznak SOPVP-diplom 1947)

Osvědčení účastníkem národního boje za osvobození. Započítává se 2,5 roku jako příslušníku čs. dom. illeg. hnutí a 5 měsíců jako čs. politickému vězni. (viz osvědčení účastníka národního odboje 1948)

Dá se vůbec utrpení kvantifikovat?

A ještě jedno morální uznání:
„PAMĚTNÍ ODZNAK DRUHÉHO NÁRODNÍHO ODBOJE“, „in memoriam“. (viz Pamětní odznak 2 národního odboje-diplom 1951)

A byla to všechno vůbec pravda? Ale ano. I archivy o tom vypovídají. (viz potvrzení o zatčení věznění a úmrtí 1995).


Jenom rodina Antonína Boušky se z toho již nikdy nevzpamatovala.
Teta Boušková sice pobírala skromný vdovský důchod, pracovala dál jako uklízečka. Syn Jaroslav se nikdy neoženil, pracoval jako údržbář, naposledy u Správy studentských kolejí na Strahově. K stáru se o něj starala jeho sestřenice. Tak se stalo, že všechny historické písemnosti zůstaly u nás.

( zaznamenal: B. Sommer, vnuk sestry manželky Antonína Boušky)

Další ze jmen na suchdolském pomníku obětem okupace 1939-1945
článek v Suchdolských listech 4-2014, str. 26, 27


viz výše uvedené dokumenty a jiné.

www.historiesuchdola.cz © 2013-2018