Titulek a menu

ARCHEOLOGIE - MOHYLOVÉ POHŘEBIŠTĚ VE VELKÉM HÁJI U ROZTOK

Nálezy a výzkumy 1848–1856zpět Archeologie
PhDr. Karel Sklenář, DrSc.mapa
  • (mapa použita z níže uvedeného zdroje)


  • Uvedená práce byla uveřejněna v odborném sborníku ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 12, 2008, str. 183–204.
    Celý článek v plném znění je, se svolením autora, uveden v odkazované literatuře na konci tohoto oddílu a viz. též v sekci Literatura, na těchto stránkách.

    (Pozn.red: Pro účely začlenění tématu do stručného přehledu regionální archeologie bylo použito závěrečné „Shrnutí“ s doplněním některých částí textu a vyobrazení z uvedené práce. Obrázky uváděné v tomto stručném přehledu a lokalizace jednotlivých mohyl a nálezů, se číselně shodují s originálním textem. /B.S./)

    „Velký, nebo Roztocký háj“ v jižním sousedství (a v katastru) města Roztoky u Prahy je jednou z těch archeologických lokalit, které byly záhy objeveny a prozkoumány, v důsledku toho však nebyly od počátku náležitě vědecky zhodnoceny.
    Při příležitosti hloubení základů výletní restaurace „Na háji“ v roce 1848, a otevření pískovny v souvislosti se stavbou, byly v háji objeveny četné mohyly.
    Některé z nich byly prokopány již v letech 1851, 1853 a 1855 pražským archeologem Páterem Václavem Krolmusem.


    (zdoj: Wikipedia)
    Václav Krolmus
    1790 - 1861

    Je možné konstatovat, v pískovně bylo objeveno a zničeno mnoho žárových hrobů knovízské a bylanské kultury (odmladší doby bronzové po dobu halštatskou).
    Pokud je dnes vůbec možné soudit z dochovaných údajů a ještě vzácněji dochovaných nálezů na kulturní a chronologické zařazení Krolmusem zachycených či zkoumaných objektů, lze uzavřít, že v nálezech kolem poloviny 19. století v Roztockém háji byly zastoupeny tyto fáze:

    1) eneolit – kultura se šňůrovou keramikou(mohyla 4);
    2) starší doba bronzová – kultura únětická(z lokalizovaných Krolmusových nálezů sem nelze zařadit nic, k nálezům tu ale došlo později, ač souvislost s mohylníkem tu zřejmě není – Sankot 1991 – její přítomnost v Krolmusových nálezech nelze vyloučit);
    3) střední doba bronzová –mohylová kultura středodunajská(mohyly 1, 6?, 7?);
    4) mladší až pozdní doba bronzová – kultura knovízská, resp. štítarská, příp. až starší doba železná – kultura bylanská(žárové hroby A–E);
    5)časná doba laténská(mohyla 9).

    Jen s rezervou můžeme pak soudit, že hlavní část mohylového pohřebiště v háji mezi někdejší restaurací a hranicí suchdolského katastru patřilastřední době bronzové, některé ale ikultuře knovízské(?);
    a pohřbívalo se tu pak ještě na prahulaténu.

    Pískovna v severozápadní hraně návrší pak zachytila žárové pohřebiště v rozsahu odkultury knovízské po bylanskou; odtud zřejmě pochází i knovízská nádoba, označená dárcem jako nález z mohyl (Sankot 1991).

    Pozoruhodným jevem je ovšem mohyla sešňůrovou keramikou, ukazující na poměrně raný počátek zdejšího mohylového pohřbívání.

    Z uváděných skutečností vyplývá, že v Roztockém či Velkém háji bylo ještě v polovině 19. století možná až k 50 mohylám zbudovaným z kamene a hlíny; pod nimi či v nich byly objeveny kostrové i žárové hroby, keramika, broušené kamenné nástroje, bronzové ozdoby a železné zbraně.

    Většina mohylových hrobů v háji zřejmě patří ke kultuře střednědunajských mohylových hrobů střední doby bronzové, viz. následující obr.


    Obr.7Bronzová jehlice z neurčené mohyly
    a dva náramky z mohyly 1 (podle Vokolka 2007)


    Obr.8Amforka z mohyly 1 a mísa
    (podle Beneše 1959)


    Obr.9Nádoby šňůrové keramiky z mohyly 4
    (podle Buchvaldka – Vojtěchovské 1997)


    Obr.10Krolmusův plánek kostrového hrobu se šňůrovou keramikou v deníku z roku 1854

    Na nejmladším časovém konci pak mohyla s žárovým hrobem z doby časně laténské s lahvicovitou urnou a železným předmětem výbavy hrobu (zohýbaný meč, mačeta a dva kruhy, viz následující obr.


    Obr.11Náčrtek polohy skupiny sedmi mohyl a profily dvou z nich – nahoře mohyla 7, dole mohyla 6 (marginální kresby v rukopise Krolmus 1853b).


    Obr.13Dvě definitivní provedení průřezu mohylou 9 (nahoře Krolmus 1855a, dole Krolmus 1855b; na dolním obrázku dobře vidět vlastní hrob – nádoby (v jedné z nich kroužky), vlevo od ní meč, vpravo tesák, po levé straně mohyly vyznačen průkop vedený do jejího středu při výzkumu; na horním obrázku pouze hlavní nádoba a meč naopak vpravo od ní, bez průkopu – snad profil z opačné strany?


    Obr.14. Náčrtky nádoby a zohýbaného meče z mohyly 9 (Krolmus 1855a)


    Obr.15Nádoba z mohyly 9, dochovaná v Národním muzeu (Pleiner 1978)


    Obr.16Železný tesák (sekáč) z mohyly 9 ve dvou Krolmusových kresbách (nahoře s nápisem – Krolmus 1855b, dole – Krolmus 1855a)


    Obr.17

    Po zmíněných vykopávkách po celé ploše pohřebiště a další stavební činnosti a to zejména různých terénních úpravách (založení anglického parku, atd.) ke konci 19. století došlo k takovým změnám, že dnes lze nalézt jen několik pozůstatků jednotlivých rozkopaných mohyl na jižním konci háje.

    Místní nálezy jsou dnes téměř úplně rozptýlené.

    Problematikou se zabývá uvedený článek PhDr. Karla Sklenáře DrSc., který shromažďuje všechny dobové záznamy, většinou pocházející z deníků a záznamů o činnosti provedené V. Krolmusem, zanechané jako písemné informace, jakož i položky, zachované v archeologických sbírkách Národního muzea v Praze jako nalezené předměty; na tomto základě potom autor rekonstruoval výsledky vykopávek.


    Článek PhDr. K. Sklenáře, DrSc.—celý článek v původním znění


    (zdroj: ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 12, 2008,str. 183-204)  
  • Stručný výtah z článku pro web: B. Sommer, 6/2017


    

    www.historiesuchdola.cz © 2013-2019